Mezi lidmi na ulici roste napětí. Prevence kriminality je rozhání a vykořeňuje jejich identitu, míní streetworker László Sümegh

„Problém se většinou rodí uvnitř rodin. Rodiče mezi sebou nekomunikují a nemají ani čas mluvit se svými dětmi. Až 70 procent takových dětí přitom pochází z rozvrácených rodin, dětských domovů nebo výchovných ústavů. U zbytku jde například o důsledek toho, že se dítě rodičům nelíbí, ať už vzhledem, nebo tím, že neodpovídá očekáváním. Někdy taky začne brát drogy už jen proto, že na sebe chce upoutat pozornost, a tím u rodičů vyvolá averzi a nakonec ho vyhodí z bytu,“ popisuje Sümegh.

Čtěte také

Budou moct lidé bez domova dál provádět turisty? Když novela projde, bude to problém, říká Jurečková

Existují však i případy, kdy se dospívající člověk dostane na ulici, protože se před rodiči „vyoutuje“ jako homosexuál. Sümegh taky popisuje případ chlapce, který vyrůstal v dětském domově, kde s ním nikdo nepracoval, a on se tak zasekl ve vývoji. Chlapec přestal mluvit, protože podle svých slov neměl důvod. Jeho okolí ho však už považovalo za hluchoněmého a chtělo ho umístit do ústavu.

Prevence kriminality situaci změnila k horšímu

Podle Sümegha v návaznosti na válku na Ukrajině a vysokou inflaci přichází Šance o sponzory, kteří už z finančních důvodů nemůžou pomáhat.

Čtěte také

Místo vysněné práce v Evropě prostituce. Nigerijské migrantky zneužívá mafie

„Kromě toho však roste mezi lidmi napětí a klienti říkají, že se navzájem začínají víc nenávidět. Dříve se totiž lidi na ulici v rámci pudu sebezáchovy mezi sebou vyčleňovali. Například kluci byli hlavně v zákoutích hlavního nádraží a parku, alkoholici byli vyčlenění a drogově závislí byli vzácností. Když někdo bral drogy, ostatní ho mezi sebe nepouštěli. Dneska však kvůli tzv. prevenci kriminality podobné skupiny neexistují. Ti lidé už nemají jasnou identitu, jsou vykořenění a v důsledku lehce ovlivnitelní,“ říká Sümegh.

Když dáte lidem něco zdarma, nikdy si toho nebudou vážit.
László Sümegh

Podle něj jejich identitu vykořenil systém prostřednictvím policie, která v rámci prevence kriminality skupinky dětí ulice rozežene a ti se rozutečou. Neexistují tak už uměle vytvořené „rodiny“, do kterých se tito lidé dříve seskupovali a pomáhali si.

Neefektivnost jednorázové pomoci

„Neumíme lidi vychovávat. Je nutné zaměřit se na dobrou sociální politiku, ale ne sociální politiku ve smyslu krmit lidi za nic. Když dáte lidem něco zdarma, nikdy si toho nebudou vážit,“ myslí si Sümegh. Popisuje přitom případ, kdy v organizaci zavedli pračky, ve kterých si lidé mohli přijít vyprat oblečení. Ti ale byli zvyklí na to, že dostanou čisté oblečení a to špinavé nahází rovnou do popelnice.

Čtěte také

Sociální cirkus. Umění, sociální práce, nebo všechno dohromady?

„Takové smýšlení si lidi nesou z generace na generaci, protože už jejich rodina byla rozmazlovaná tím, že všechno dostala a nemusela mít doma ani pračku. Když je člověk dlouhodobě v systému jednorázové pomoci, je poznamenán. A o to víc času pak potřebuje, aby se z toho dostal,“ vysvětluje Sümegh.

Veřejnost na jeho klientelu, ale i na něj samotného reaguje předsudky. Když začal Sümegh pracovat s lidmi na ulici, okolí mu podle jeho slov přestalo podávat ruce, někteří lidé s ním nechtěli nastoupit do výtahu. Stigma se týkalo i jeho a dodnes prý podobné chování není vzácností. „Lidi mě hodnotí podle toho, komu pomáhám. Děláte s lidským odpadem? Sám jste odpad,“ popisuje chování Sümegh.

Poslechněte si celou Osobnost Plus Lucie Vopálenské v audiozáznamu.