Meva: Od petrolejek k chytrým velkoobjemovým popelnicím

Kam s ním? ptali se možná zakladatelé firmy, když přemýšleli, jaký sortiment budou vedle luceren, sudů a konví ještě vyrábět. A napadlo je otravné smetí a popelářský vůz tažený koňmi. Dnes je firma díky svým popelnicím, velkoobjemovým kontejnerům a chytrým odpadkovým košům známá po celém světě. Všechno ale mohl zhatit jeden nevydařený soud o vysavač, nebýt plánu na záchranu...

Účinkuje: Jan Kovařík
Připravila: Jitka Škápíková
Dramaturgie: Magdalena Šorelová
Zvukový mistr: Tomáš Pernický
Hudba: Jiří Litoš
Premiéra: 20. 4. 2021

Historie firmy Meva, jejíž sortiment byl za léta existence tak rozmanitý, že vyjmenovat ho celý by nám dalo pěknou fušku, se začala psát na pražském Smíchově koncem 19. století.

Na rohu dnešních ulic Plzeňská a Kováků byla dílna Josefa Kunzera, ve které se vyrábělo plechové a lakované zboží. Po šesti letech, přesně 21. října 1898, odkoupila Kunzerův podnik Akciová společnost pro průmysl zbožím kovovým. A právě tímto dnem se datuje vznik společnosti, z níž se za pár let stala Meva.

Mestitzové z Roudnice

A teď na chvíli z Prahy pryč, rovnou cestou do Roudnice nad Labem. Jen pár let předtím, než se na pražském předměstí Smíchově pustil pan Josef Kunzer do podnikání v oboru plechového a lakovaného zboží do domácnosti, přistěhoval se do Roudnice nad Labem z Plzně pan Salomon Mestitz, obchodník se železem.

Spolu se svým synem Heinrichem založil v roce 1890 obchodní firmu Salomon Mestitz a syn. Poté, co firma získala oprávnění k tovární výrobě, postavila v Roudnici nad Labem na Urbance vlastní budovu. Začala vyrábět železná kolečka, příslušenství k dětským kočárkům, dvířka ke kamnům, plechové rámy střešních oken nebo třeba žaluziové ventilace...

V roce 1909 se podnik změnil na společnost s ručením omezeným. Společníci, které Mestitzovi ke své firmě přizvali, vložili do podniku kapitál ve výši celkem jednoho milionu korun. 

Dva roky před vypuknutím 1. světové války se hlavní podílník firmy Heinrich Mestitz odstěhoval z Roudnice do Vídně a svůj podíl předal svému nevlastnímu bratrovi ing. Arturovi Mestitzovi. S jeho nástupem zahájila továrna v nově vybudované zinkovně výrobu pozinkovaného plechového zboží, zejména plechových krabic nejen pro potravinářský průmysl. A přibyla i výrobní specialita – stavitelné volské chomouty.

Komplikace s vysavačem

Na počátku 1. světové války se ale ozvala jistá francouzská firma, která roudnickou firmu zažalovala. Tvrdila, že patent na vysavač, který právě vyráběla, patří jí a že jí ho Roudničtí prostě ukradli. Soudní proces, z nějž žalobce vyšel jako vítěz, údajně způsobil, že se Mestitzově podniku začala povážlivě třást půda pod nohama. Vždyť odbytištěm veleúspěšného vysavače Atom bylo kromě domácího trhu také Německo a některé země Jižní Ameriky.

K této ztrátě přibyla i povinnost zaplatit odškodné! Navíc byla v továrně na Urbance zavedena nucená výroba pro vojenské účely… Firma se rozhodla neveselou situaci zachránit tím, že spojila síly se smíchovskou továrnou, o které jsme mluvili na samém začátku, s Akciovou společností pro průmysl zbožím kovovým.

K fúzi došlo 5. července 1916. Neprakticky dlouhý název Aktiengesellschaft für Metalwarenindustrie se konečně zkrátil na MEWA. Se vznikem samostatného Československa o pár měsíců později se ve snaze zbavit se připomínky německého původu značky dvojité V změnilo na jednoduché.

Jak přečkala Meva hospodářskou krizi 30. let a 2. světovou válku? Na jakou výrobu se zaměřila po znárodnění v roce 1946? Co se stalo s firmou po roce 1989?

autoři: Jitka Škápíková , Magdalena Šorelová
Spustit audio

Související