Metodička Sidon: Hra nemá být jen na hřišti, ale i na ulici. Může propojit děti, teenagery i seniory
„Když dáme dětem volnost a materiály, jsou šťastné, že si můžou něco tvořit podle sebe, a opravdu jim září oči,“ popisuje metodička, lektorka Muzea Říčany, výtvarnice a členka spolku Město přátelské k dětem Carolina Sidon. Dětem se snaží umožňovat tvoření bez předem stanovených šablon a předloh nebo třeba stavění vlastních hřišť.
Čtěte také
Profesní život Caroliny Sidon je velmi různorodý. „Kdybych to měla shrnout, jsem metodička a lektorka. Hodně se věnuji tomu, jak učit, ale i samotnému učení. Pracuji s dospělými, s dětmi v mateřských školách, ale i s dospívajícími, protože učím i na gymnáziu,“ vysvětluje.
V Muzeu Říčany působí už od roku 2012 jako metodička pro polytechnickou výchovu.
„Snažíme se přemýšlet nad tím, jak dětem poskytnout možnosti pracovat rukama, pracovat například se dřevem, ale i s dalšími materiály. To, co v muzeu hodně prosazujeme, je nabídnout alternativu k řízeným činnostem a dílnám, kde mají děti předem dané, co mají vyrobit. Snažíme se jim umožnit, aby mohly samy s něčím přijít a tvořit podle vlastních představ,“ popisuje Sidon.
Zářící oči
S touto myšlenkou přichází lektorky i do mateřských škol. Dětem poskytnou materiály, ukážou jim, jak pracovat s nástroji, a zbytek nechají na jejich fantazii.
Čtěte také
„Odezva je strašně pozitivní. Vidíme obrovské nadšení u učitelů i u dětí. Když dáme dětem volnost a materiály, jsou šťastné, že si můžou něco tvořit podle sebe, opravdu jim září oči,“ vypráví Sidon.
„Učitel také v tu chvíli nemusí být ten, který má největší autoritu a všechno ví, ten vztah může být mnohem více rovný a respektující. I dospělý se často může od dětí něco naučit,“ dodává metodička.
Dobrodružná hřiště
Karolina Sidon je také autorkou knihy Architektura dobrodružné hry a angažuje se ve spolku Město přátelské k dětem. V Česku pomáhá zakládat tzv. Adventure Playgrounds neboli dobrodružná hřiště.
Čtěte také
„Je to otevřené veřejné hřiště, které staví samy děti. Hlavní myšlenka je poskytnout dětem ve městě prostor, který patří jenom jim a který si mohou vytvářet podle svých představ,“ vysvětluje.
„Není dopředu dané, co tam mají dělat, není dané, že tam bude třeba skluzavka, na které se mají sklouzávat. Skluzavka tam je, když si to děti vymyslí. Základní myšlenkou je přizvat děti do veřejného prostoru jako autonomní lidi, kteří mají svůj názor,“ popisuje koncept Sidon.
Propojení generací
Tématu otevírání veřejného prostoru dětem se věnuje i konference Architektura dětem: Hravé město pro všechny, která se uskuteční v listopadu tohoto roku.
Čtěte také
„Konference chce znovu otevřít ten koncept, že nemáme vnímat město jenom v nějakých izolovaných bodech, ale že by to město mělo být propojená síť funkční pro všechny jeho obyvatele. A my vnímáme, že hra by mohla být právě takovým spojovacím prvkem,“ myslí si Sidon.
„Hra nemá být jenom na hřišti, ale i na ulici, v parku nebo i třeba na zastávce a může propojovat jak malé děti s teenagerama, tak se staršími lidmi. Když bude ten prostor vytvořený tímhle způsobem, tak se v něm budou cítit všichni dobře,“ dodává.
Kde všude už v České republice najdete stálá i pop-up dobrodružná hřiště? A jak vypadají veřejné herní prostory v zahraničí? Poslechněte si celý díl pořadu Hovory Českého rozhlasu Plus. Audio je nahoře v článku.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
