Měsíc před referendem

Škoda, můžeme si dnes postesknout, že jsme neměli možnost vyjádřit se v referendu před deseti lety k rozdělení Československa. To byl jistě velmi závažný historický krok, který by si schválení občany celé země nepochybně zasluhoval. Nicméně tehdejší politická reprezentace se k uspořádání referenda neodhodlala, a tak jsme tuto možnost bohužel nedostali.

Pro pravdivost je třeba dodat, že odmítnutí referenda mělo tehdy i svůj racionální základ. Tvrdilo se, že většina Slováků si prostě přeje "svrchovanost", a že Češi proti jejich touze stejně nemohou nic namítat. Dobové průzkumy veřejného míněn ale nebyly tak jednoznačné když se do popředí dostala otázka, co to bude ve svých důsledcích znamenat, totiž "rozbití" Československa. Přesná formulace otázky by pak nejspíš mohla výsledek referenda značně ovlivnit.

Dalším historickým krokem uplynulých třinácti let polistopadového vývoje, kdy by uspořádání referenda asi přicházelo v úvahu, bylo rozhodnutí o vstupu České republiky do Severoatlantické obranné aliance v roce 1999. Ani tehdy se ale žádné referendum nekonalo s odůvodněním našich politických představitelů, že prý tím Česká republika nikterak neztrácí svoji "nezávislost". Tu sice pravda neztratila, ale důležitý historický krok to byl.

A teď tedy nastává v pořadí už třetí podobně významný okamžik. Vstup republiky do Evropské unie. A tentokrát konečně referendum bude. Všichni občané budou mít možnost přesně za měsíc odpovědět na velmi jednoduše zformulovanou otázku. Zda souhlasí se vstupem České republiky do Evropské unie nebo nesouhlasí. Respektive zda souhlasí s naším podpisem smlouvy o přistoupení.

Ačkoli dosavadní průzkumy veřejného mínění naznačují, že náš vstup do Evropské unie v zásadě podporuje prostá většina občanů, nemalá část právoplatných voličů není kupodivu dosud rozhodnuta, na kterou stranu se přidá a dobrá čtvrtina je dokonce proti. Výsledek hlasování tedy pravděpodobně nebude nijak "drtivý" a velmi důležitým faktorem se možná na poslední chvíli stane též volební účast. Ti pohodlnější z nás a různí političtí skeptici zřejmě zůstanou doma nebo na chatě, podle počasí, kde se budou sami utěšovat myšlenkou, že už je stejně dávno o všem rozhodnuto.

Tímto postojem by ale mohli význačně nahrát odpůrcům vstupu do Evropy. Bude-li totiž výsledek referenda o Evropské unii příliš těsný, respektive nebude-li dost "přesvědčivý", další postup přijímání takové kandidátské země by se mohl ještě zpomalit.

Zaplať pánbů, říkají si dnes u nás asi stoupenci Evropské unie, že Ministerstvo zahraničí už před časem aspoň zahájilo jakousi vlastní přesvědčovací kampaň. V zemi, kde všechny xenofóbní názory dopadají na hodně úrodnou půdu, právě něco takového bylo jistě velice zapotřebí. Jinak toho ale součastná vláda ještě pro úspěch referenda zas tak moc neudělala přesto, že se výslovně deklaruje jako proevropská. Žádné aktivnější přesvědčování, veřejné mítingy, zasvěcené výklady v médiích, ani politické projevy na toto téma jsme zatím neviděli. Jen minutové televizní spoty.

Je příznačné, že z parlamentních politických stran právě komunisté dnes veřejně vyzývají své stoupence, aby v nadcházejícím referendu hlasovali proti našemu vstupu do unie. Není přece v zájmu komunistů, aby se Česká republika zařadila mezi stabilní a hospodářsky vyspělé evropské demokracie, naopak, komunisté by si nejspíš ze všeho nejvíc přáli návrat k předlistopadovým poměrům, kdy ve svých rukou třímali veškerou politickou moc. Naštěstí žádný návrat k té době už není možný a už vůbec ne ve sjednocené Evropě.