Méně USA, více Unie. Polský exministr zahraničí Sikorski radí, jak dostat zemi z izolace

16. březen 2019

Po bezmála čtyřech letech vlády polské strany Právo a spravedlnost (PiS), s jejím důrazem na národní zájmy a čest, se Polsko ocitá ve stále větší izolaci.

Na komentářovém serveru Project Syndicate to tvrdí sociolog a komentátor Sławomir Sierakowski, zakladatel skupiny Politická kritika, což je východoevropského hnutí liberálních intelektuálů, umělců a aktivistů.

Podle Sierakowského nicméně Polsko v minulosti hrálo významnou roli i v oblasti mimo své hranice. A může tomu tak znovu být.

Odvolává se na nedávno vydanou knihu bývalého polského ministra zahraničí Radosława Sikorského s názvem Polsko může být lepší. Její autor stál v čele polské diplomacie přes sedm let, tedy déle, než jakýkoliv jiný politik od pádu komunismu.

Gesta nad zájmy

Během své aktivní kariéry Sikorski čelil mnoha vážným výzvám. Pádem letounu s polskou vládní elitou u Smolensku v roce 2010 počínaje, ruskou invazí na Ukrajinu a obsazením Krymu v roce 2014 konče. Bývalý šéfdiplomat ve svém díle popsal svůj náhled na podstatu polské zahraniční politiky.

Komentátor Sierakowski soudí, že Sikorski v minulosti mnohokrát prokázal odhodlání neochvějně bránit dobrou pověst země. Ostatně byl to právě on, kdo se jako první postavil proti používání termínu „polské tábory smrti“.

Na druhou stranu se však Radosław Sikorski nebojí „odvážně dekonstruovat“ polskou historii. Ve své knize si pokládá otázku, jestli jsou „současné národy“ schopné „cti“ tak jako předchozí generace.

Zároveň upozorňuje na škody, které Polsku přinesly demonstrativní politické činy. V nejlepším případě přitom tyto akce nedosáhly ničeho, v těch horších byly jejich výsledkem hrůza a krveprolití. Téměř žádný Polák například nepovažuje Varšavské povstání z roku 1944 za porážku, přestože si vyžádalo na 200 tisíc civilních obětí a naprosté zničení města.

V Sikorského pohledu by Polsko v oblasti zahraniční politiky mělo vždy dbát na svůj zájem. Především to má platit v případě jednání s mocnějšími zeměmi. Nejlepší je prý začít jednat v atmosféře důvěry, ale ne v takovém případě, kdy by to znamenalo chovat se jako užitečný idiot.

Jak dostat Polsko z izolace

Varšava by měla vyžadovat reciprocitu a vyhnout se rizikům, kdykoli je to možné. Měla by stanovovat ambiciózní cíle, ale jen tehdy, pokud jich je možné skutečně dosáhnout, myslí si polský politik.

Komentátor Sierakowski z toho vyvozuje poučení, že země jako Polsko nikdy nemůže uspět sama. Pozornost, kterou věnovalo vztahům s významným světovými mocnostmi po roce 1989, pramenila ze skutečnosti, že se zapojila do významných mezinárodních organizací jako Evropská unie nebo NATO.

Sikorského kniha ale slouží i jako připomínka doby, kdy polská zahraniční politika měla pro Evropskou unii nějaký význam. Od chvíle, kdy se k moci dostala stávající polská vláda, se však izolace země v rámci Unie stále prohlubuje, podotýká k tomu Sławomir Sierakowski. 

Během let 2005 až 2015 bylo hlavní prioritou Sikorského úřadování v čele diplomacie zajistit Polsku bezpečnost udržováním dobrých vztahů s USA, včetně zvýšení jejich vojenské přítomnosti na polském území. Bývalý ministr nicméně ve svém knižním díle dodává, že Polsko by se nemělo stát klientskou zemí.

Čtěte takéUSA zvažují trvalou vojenskou základnu v Polsku. ‚Mohli bychom jí říkat Fort Trump,‘ uvedl prezident Duda

Podle něj je frustrující skutečnost, že velké úsilí vyšlo v podstatě vniveč. Polská vojenská přítomnost v Iráku nebyla velkým přínosem. Protiraketový štít nebyl postaven. Americká vojenská přítomnost v Polsku je do značné míry stále jen symbolická.

A pokud by se Sikorski měl rozhodnout znovu, upřednostnil by prý budování silného polského postavení v rámci Evropské unie než jako slabšího spojence Washingtonu. Mezi řádky knihy je také možné vyčíst přesvědčení, že bezpečnostní záruky ze strany USA jsou spíše vágní, což pro Polsko představuje jednu z největších zahraničněpolitických hrozeb.

Švédsko-polská unie

Ve vztazích s Ruskem dlouholetý šéf polské diplomacie obhajuje pragmatický přístup, přestože uznává, že pro jeho vlast jde o hlavní – a zároveň jedinou – existenční geopolitickou hrozbu. Zcela pak odmítá tendenci mnoha Poláků, kteří slovy otce polského nacionalismu Romana Dmowského „nenávidí Rusko více, než milují Polsko“.

Sikorski naopak vybízí k co možná největší spolupráci s Moskvou. Ovšem nikoliv prostřednictvím prázdných gest, ale získáváním vlivné role v rámci Evropské unie. Tedy uskupení, jež prý Rusové berou vážně. A ve své knize také připomíná, že mimo Evropskou unii je Rusko největším obchodním partnerem Polska.

Tím absolutně nejvýznamnějším je ale samozřejmě Německo. V jeho případě Sikorski Varšavě doporučuje, aby „hýčkala“ vzájemné vztahy. Případ plynovodu Nord Stream 2, společného rusko-německého projektu ale ukazuje, že utužování spojenectví s Německem není vždy jednoduché. Ukrajina i Polsko jsou na tom totiž stejně – dodávky ruského plynu prostřednictvím nového potrubí obejdou oba tyto státy.

Polská kritika plynárenského projektu je ale přehnaná, soudí polský politik ve své knize. Z podoby obranných plánů NATO je navíc jasné, že o případném uplatnění závazku společné obrany by se rozhodlo právě v Berlíně. Jsou to totiž německé jednotky, které by v případě alianční potřeby měly Polsko bránit.

Z hlediska spojenectví v rámci Unie pak za klíčovou zemi pro Varšavu Sikorski označuje Švédsko. Severská země prý s Polskem sdílí stejné bezpečnostní obavy z Ruska, a vzájemně se s ním doplňuje. Polsko je větší a lidnatější, má tedy silnější hlas v Unii, Švédsko zase lepší pověst a měkkou diplomacii.

Kniha Radosława Sikorského naznačuje jeho možný návrat k aktivní politice. Po třech letech v ústraní přitom teď má dobrou pozici, dodává Sierakowski.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.