Memento rodinné politiky v Německu

Točí se kolem jeho financování a dostupnosti. Je to jen naše provinční omezenost, která nám brání dívat se taky za humna a poučit se tím.

Leckde se za humny potýkají s problémy, které si my zatím tolik neuvědomujeme, ale které nás neminou, protože jde o dlouhodobé trendy. Protože se chceme takzvaně modernizovat (a nic jiného nám nezbývá), prospělo by nám poučení ze zemí, k nimž máme sociokulturně blízko a které mají oproti nám v tomto ohledu předstih. To jsou země německé jazykové oblasti, především Německo samotné. Odlišuje se od nás svou 12-letou nacistickou totalitou, ale s jeho východní částí jsme sdíleli 40-letou totalitu komunistickou a navíc nás sbližuje těsné sousedství po celé tisíciletí.

Dnešní Německo má problémy, které jsou nám zatím vzdálené: integraci přistěhovalců z kulturně odlišných zemí a stěhování výroby do zemí s levnější pracovní silou. My zas máme na oplátku rozplizlý problém, který oni tam teprve objevují: korupci podnikatelských elit a neloajalitu zaměstnanců k firmám, my bychom řekli "rozkrádačky".

Dnešní Německo ale žije problémem, který tíží je i nás, ale my ho zatím vnímáme jen koutkem oka. Je to demografická krize neboli stárnutí společnosti, situace rodiny a snaha najít na to odpověď zvanou rodinná politika. Řečeno ještě přesněji, je to potřeba smířit zaměstnanost žen s jejich mateřstvím.

Pokud se mateřství podřídí potřebě zaměstnanosti žen, doplatí na to. Což se děje. V Německu, u nás i jinde. Zaměstnané ženy se zdráhají být matkami. V Německu je tato skutečnost akcentována navíc tím, že se netýká dvou milionů přistěhovalých Turků, Kurdů a Arabů a že během jedné či dvou generací může dojít ke změně sociokulturního charakteru země (včetně jazykových poměrů). S tím se zatím nedokáže vyrovnat Německo, ani jiné západní státy.

Zaměstnanecká politika, která by zvýhodnila mateřství, by omezila ekonomický růst i šanci obstát ve světové soutěži. Německo, v němž vládne velká koalice, je na rozpacích. Na nějakou velkorysou rodinnou politiku nemá ani ono. Vláda se proto rozhodla vzít v úvahu pouze jeden z mnoha faktorů tohoto problému. Tím je neochota k mateřství kvalifikovaných žen, které dávají přednost profesní kariéře. - V Německu má zatím ideologie radikálního feminismu širší prostor než u nás. Působí tam déle. 30 % vysokoškolsky vzdělaných žen je tam rozhodnuto nemít děti. Má to neblahý dopad na genofond národa. Přibývá tam žen, které rezignovaly na manželství, ale o dítě stojí. Zmohou se většinou na jedináčka. Jeho výchova bez mužského identifikačního vzoru je problematická.

Vláda se rozhodla právě těm kvalifikovaným ženám usnadnit ne tak mateřství, jako těhotenství, porod a co nejvčasnější návrat do zaměstnání. Jak? Zřizováním jeslí. - To je ovšem opatření, které je v příkrém rozporu s poznatky psychologie, psychiatrie, psychoanalýzy i pedagogiky, které dlouhodobě potvrzují, že optimum pro dítě a jeho pozdější zdárný vývoj jsou první tři roky v nejtěsnějším kontaktu s matkou.

O směr vládní rodinné politiky se v Německu vede spor. Věcný i vášnivý. Zájmy dítěte tam obhajují síly, které lze označit jako konzervativní. Mají tam - na rozdíl od nás - široké zázemí. I to expertní, akademické. Netuším, jak to dopadne. Je to konflikt ekonomické racionality s racionalitou prostého přežití společnosti.

Ten spor nás nemine. Působí tu stejné trendy. Populační exploze islámských přistěhovalců nám zatím nehrozí, odliv zahraničních investic na východ zatím snad také ne. Přepokládám, že zájem dítěte by si mohli vzít za svůj lidovci. Nemám tušení, jaký postoj se prosadí v jiných stranách. Už tato nejistota by nás měla motivovat k pohledu za humna. Abychom se poučili včas.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .