Měli hlad a vzbouřili se. Při 'hladové' demonstraci v Prostějově zemřely před sto lety více než dvě desítky lidí

26. duben 2017

Převážně dělnice z továren vyšly před sto lety v Prostějově do ulic, aby upozornily na malé zásoby jídla. Jejich muži bojovali ve válce. Takzvaná hladová demonstrace se změnila během chvíle v krveprolití, když nezkušení mladí vojáci spustili do davu palbu. Na dlažbě zůstalo ležet více než dvacet lidí. Další desítky lidí byly těžce zraněné.

„Bylo to v Prostějově v době, kdy hlad krutě doléhal do chudých rodin. Příděl se nedával, marmeláda došla. Uštvané ženy a vdovy s dětmi v náručí marně volaly k úřadům o pomoc.“ Text ve Stráži lidu z dubna 1927 popisuje deset let staré události.

„Avšak místo chleba a pomoci, uvítal je kordon vojáků a četníků. Hladoví byli nasyceni olovem.“

Památník obětem hladové demonstrace

Svatoplukovou ulicí v roce 1917 přicházeli lidé na tzv. hladovou demonstraci.

„Z továrny Wichterle-Kovařík vycházeli. Tady jsme v tom nejužším místě, kde dřív stával obchod s drogistickým zbožím. Přesně tady se spojil dav a byl tu vytvořen vojenský kordon. Bohužel se do té demonstrace přimísili i lidé, kteří nevěděli, o co se jedná. Dokládá to i příběh třináctiletého chlapce, který vylezl do koruny stromu, Jana Soldána. Vojáci stříleli do vzduchu. Jednou z obětí byl také například otec sedmi dětí nebo Františka Kořínková, která měla 18. dubna svatbu a toho 26. dubna zemřela. Velitel Zapletal, který stál, za kordonem toho vojska a měl nařídit palbu, byl potom převelen do Hranic na Moravě. Tam jej místní našli, běželi za ním a křičeli na něj, že je prostějovský vrah. On se ukryl do budovy okresního soudu a tam spáchal sebevraždu,“ popisuje historik Oldřich Václavík, jak osud nakonec naložil s některými aktéry událostí z roku 1917.

Bývalé hejtmanství, ke kterému směřovali demonstranti. Dnes součást gymnázia Jiřího Wolkera
Článek z dobového tisku /Stráž lidu/
autor: tas
Spustit audio