Měl by být i český prezident arogantní jako Macron? Anebo je vítěz francouzských voleb jen důrazný?

29. duben 2022

Francouzským prezidentem bude i ve druhém volebním období Emmanuel Macron. Filozofka Tereza Matějčková si všímá, že po jeho prvním prezidentském projevu lidé začali mluvit o Macronově změně rétoriky, dokonce i o pokoře. „Dřív mu byla neustále vytýkána arogance a tendence vládnout i ,přes hlavy občanů‘. Nejde ani o to, aby Francouze spojoval, ale spíš aby nedocházelo k prohlubování rozporů a napětí ve společnosti. To bude asi to, o co bude usilovat,“ domnívá se filozofka.

A dodává, že i staronový prezident samozřejmě ví, že ho mnoho lidí volilo jen proto, že nechtělo v Elysejském paláci šéfku krajní pravice Marine Le Penovou. Filozofka zároveň připomíná, že jde jen o první vítězství, jen za tři měsíce totiž zemi čekají rozhodující parlamentní volby.

Čekání na prezidenta 
s filozofkou Terezou Matějčkovou,
s ústavním právníkem Janem Kyselou,
s komentátorem Petrem Nováčkem a moderátorem Janem Pokorným.

„Až dosud měl v parlamentu pohodlnou většinu. Nyní hrozí, že ji ztratí, nebo že dokonce bude muset jmenovat premiérem krajně levicového Jeana-Luca Mélenchona. Bude to docela složité,“ míní.  

Macronovi se často vyčítá, že je arogantní. Podle komentátora Českého rozhlasu Petra Nováčka je vnímání politiků ale docela široké.

„Někomu se zdál arogantní Václav Klaus, někomu naopak roztomilý tím svým neustálým opakování a napomínáním,“ připojuje svůj názor v podcastu Čekání na prezidenta.   

Čtěte také

„Když je politik důrazný a jde za svým, tak se části společnosti musí vždy jevit jako bezohledný, arogantní, jako člověk, který na ně nemyslí, který hrubě přehlíží. Jen měkkýš, který nemá žádný názor nebo se ho bojí vyslovit, tak ten se pak může jevit jako člověk vlídný. Je tady ale výjimka – Václav Havel. Ten měl také řadu zavilých nepřátel, ale málokdo si o něm troufl říci, že je to arogantní člověk,“ dodává Nováček.

„Pohybujeme se v oblasti politické psychologie, a když chcete být vůdce úspěšný, tak se musíte nějak od toho davu odlišit,“ uvažuje ústavní právník Jan Kysela. „Což se děje například vyzařováním nějaké energie, tahem na branku, možná potřebou někoho někam vést, když máte své programové cíle.“

Čtěte také

V tu chvíli se ale mohou ozvat hlasy, proč se ten politik vyvyšuje. „Jakým právem nás káráte. Takže ta výtka arogance se mi zdá, že může být imanentní k tomu, když o vůdcovství uvažujeme, ale tady jde o míru té arogance.“

„Neměl být vnímaný jako ten, kdo si na hrnku s vodou chudého dělníka oklepává popel svého tlustého doutníku Havana. Protože pak ho ten chudý dělník vůbec nezajímá a hrnek slouží právě jen a pouze k tomu, aby si do něj mohl oklepat popel. Navíc z doutníku, který stojí víc, než je třeba měsíční mzda dělníka,“ uzavírá Kysela.

Je něco nového v čekání na českého prezidenta? A opravdu hlavu státu potřebujeme? Odpovědi nejen na tyto otázky si poslechněte v audiu podcastu Čekání na prezidenta.

Čekání na prezidenta najdete na webu Českého rozhlasu Plus, v aplikaci mujRozhlas a v dalších podcastových aplikacích. Ve vysílání Plusu ho uslyšíte v neděli 1. května po 18. hodině.

Spustit audio

Související