Mecenáš. Příběh českého topmanažera, kterému nádor na mozku změnil život

26. duben 2020

Po osudné diagnóze dal David Duroň v práci výpověď a našel se v pomoci jiným. V Africe. Jak může hraniční situace proměnit celý život?

David Duroň léta pracoval jako top manažer pro české telekomunikační společnosti a vydělával velké peníze. Jeho manželka Andrea ho popisuje jako v té době lehce arogantního člověka, který budoval především kariéru. Život mu náhle změnil plánovaný teambuilding v západoafrické Ghaně, kam odjel spolu s kolegy z celé Evropy. „Do té země jsem se zamiloval,” přiznává David.

Vrátil se okouzlený a Andreu tak čekala řada dalších strachů. „Já jsem se normálně začala bát, aby se mi tam neodstěhoval. Byl nadšený úplně strašně,” vypráví na terase s impozantním výhledem na Nuselský most, která lemuje jejich vzdušný dvoupodlažní byt ve Vršovicích.

V dřívějším centru otrokářství

David během své první cesty potkal místního mladíka Kofiho, který mu dělal po celou dobu průvodce. Sedli si natolik, že se český manažer rozhodl zanedlouho do Ghany vrátit a domluvili se, že na něj bude Kofi čekat na letišti. Strávil pak s ním a mladíkovou rodinou mnoho dní v jeho rodném přímořském městečku Elmina, které bylo dříve jedním z center obchodu s otroky.

Čtěte také

Protože mu země začala značně přirůstat k srdci, přemýšlel o způsobech, jak elminské komunitě pomoci. „Začalo se ve mně lámat, že bych chtěl něco té společnosti dávat zpátky,” říká David. A tak místním mužům koupil loď, aby mohli své rodiny živit rybolovem. „Byl to super nápad. Ale když se to pak začalo rozjíždět víc a víc, tak jsem si říkala, že se tam snad fakt odstěhuje,” směje se Andrea. Nebyl to totiž ani zdaleka nápad poslední. Jedním z dalších projektů byla například sbírka brýlí, bezplatné vyšetření zraku a léčení místních českými lékaři.

David dnes o přestěhování do Afriky mluví hodně. Ví ale, že to není reálné. Musí totiž pořád v Česku vydělávat peníze, aby je pak mohl vozit do Ghany. Nejvíc jich aktuálně nechal ve svém posledním nápadu. Tím je výstavba hotelového rezortu v Elmině. Nemá to být ale klasický hotel, který bude sloužit jen k vydělávání peněz svému majiteli. Mimo to by totiž měl rozvíjet i místní komunitu.

Mise: Kochleár

Je horký vlahý večer a my sedíme na dvoře skromného zděného domku Kofiho rodičů. Skoro každý večer k nim chodí David na večeři. Čekání na rybu v rajčatové omáčce si krátí hraním se skoro čtyřletým Kofiho synem Davídkem. David je jeho kmotrem a chlapec nese i jeho jméno. Právě Davídek byl jedním ze spouštěčů intenzivní charitativní podpory českého topmanažera v regionu. Narodil se totiž bez sluchu. V prostředí ghanského venkova bylo takové postižení neřešitelné. Navíc pro rodinu znamená obrovské stigma. A tak se kmotr rozhodl zasáhnout. Několikaměsíčního Davídka spolu s rodiči přivezl do Česka, zburcoval veřejnost a ta na chlapcovu operaci poslala obrovské peníze.

Čtěte také

Radost z úspěšné operace ale dlouho nevydržela. David, který stále pracoval jako top manažer v nadnárodních korporacích, šel kvůli svým cestám v Česku na rutinní vyšetření. A při těch mu v hlavě objevili nezhoubný nádor. „Překopalo mi to život. Skončil jsem v korporaci a připravil jsem si seznam věcí, co bych ještě chtěl zažít,” vzpomíná David. Při předoperačním vyšetření mu ale lékaři řekli, že se růst nádoru zastavil a on tedy má čas, než se začne zvětšovat.

Čas, který - jak sám říká - získal, se rozhodl po výpovědi v zaměstnání věnovat dalšímu projektu, na který ho přivedl jeho kmotřenec Davídek. Za podpory české ambasády v Accře rozjel další velký projekt. Dovezl české specialisty, nakoupili přístroje a společně vyškolili personál místní nemocnice, aby byla schopna novorozence na problémy se sluchem diagnostikovat už po narození. Na vlastní náklady pak už několik let vozí z Česka do Ghany naslouchadla, která sluchově hendikepovaným dětem rozdává.

Nádor v hlavě se ale nakonec přeci jen časem zvětšovat začal a musel ven. Davida vloni čekala náročná operace skýtající riziko nevratného poškození mozku. „Člověk si uvědomí, že neví, kdy ten konec přijde,” říká. „Byl jsem si jistý, že nezemřu, měl jsem ale strach, že to už nebudu já.” Vše tedy před zákrokem připravil tak, aby jeho blízcí a spolupracovníci nezůstali na holičkách. Pro spolupracovníky připravil přesné instrukce, pro své děti nahrál video vzkazy až do jejich osmnáctin a pro dceru napsal svatební projev.

Operace nakonec dopadla snad nejlépe, jak mohla, a David už pár týdnů po propuštění z nemocnice odjel opět do Ghany. Aby dostavěl svůj vysněný hotelový projekt.

Citronová pláž

Na místo Lemon Beach Resortu, jak se komplex jmenuje, přijíždíme v neděli ráno. Rozkládá se na malebné pláži, kterou David získal od místního krále za bezkonkurenční cenu jako poděkování za jeho pomoc regionu. Skládá se z několika kruhových domků tradičního afrického stylu, evropsky laděné stavby, restaurace a bazénu ve tvaru Afriky. Už v devět ráno tam je pár desítek dělníků, a to přesto, že snad všichni Ghaňané chodí v neděli povinně do kostela. Jak se Davidovi podařilo dělníky do práce dostat?

Čtěte také

„Je tu značně lepší plat a občas dostáváme také jídlo. Nikde jinde by ti dnes do práce dělníci nepřišli. Ale zdejší vedení se k nám chová tak hezky, že sem i v neděli rádi přijdeme. Baví nás to tu,” vysvětluje svou motivaci svalnatý dělník Stone, který před tím pracoval jako manažer v cestovní kanceláři. Na stavbě si vydělá více, protože David k nelibosti ostatních hoteliérů platí dělníkům trojnásobné mzdy. Tvoří se tu proto ráno před směnou fronty uchazečů o práci.

Hotel má sloužit mimo jiné českým turistům, kteří by rádi poznali Afriku, ale mají strach. David si přeje jim zprostředkovat zážitek ze země, která ho oslnila, co nejpřirozeněji. Chce jim například umožnit strávit čas s místními, nebo vypomoci na kakaových plantážích. Hotelový projekt však staví rodinu Duroňových do větší nejistoty, padla na něj totiž velká část rodinných úspor.

„Kdyby byl problém, jsem připravena opustit byt a odstěhovat se na chatu. Vždycky bychom to nějak udělali” říká odhodlaně Andrea. Po chvíli přiznává, že tomu tak ale nebylo vždy. „Měla jsem období, kdy jsem na tu Afriku hrozně žárlila. Cítila jsem, jak je tam nadšený, vše tam bylo nejlepší. Bála jsem se, aby nezapomněl, že nás má tady.” Dnes už by ale neměnila. Ghana a manželovy aktivity daly celé rodině nový smysl života. A David dává nový smysl a šanci i destíkám lidí v Elmině.

autor: Lukáš Houdek
Spustit audio

Související