Matěj Schneider: Trumpova přednáška pro ministerstvo války proti politickým oponentům
Na konci září zachvátilo část Washingtonu napětí. Administrativa Donalda Trumpa svolala obrovský mítink pro ministerstvo obrany – které ovšem zrovna přejmenovala na ministerstvo války. V tom vidí někteří takřka pubertální siláckost, jiní vlastně osvěžující upřímnost.
Přejmenování ale nevzbudilo takové vášně jako samotná schůzka. Novináři z DC si šuškali: chystá se válka, nebo nějaký velký úder? Rozhodl se rádoby protiválečný Trump vyřešit pokulhávající průzkumy veřejného mínění stereotypně válečným tažením?
Čtěte také
Další poukazovali na to, že není z bezpečnostního hlediska nejmoudřejší oznamovat světu, že bude tolik vojenských špiček shromážděno v jednu chvíli na jednom místě.
Bílý dům sice čím dál tím ochotněji koketuje s vojenskými údery proti cílům v Mexiku a Venezuele, ale o vyhlášení války nakonec nešlo.
Místo toho si ministr války Pete Hegseth a prezident Trump připravili jakousi motivační přednášku pro místnost plnou generálů. Dle obrázků z místa nebyli prezidentovou a ministrovou rétorikou příliš okouzleni.
Šikanování opozice
Není divu. Hegseth a Trump se soustředili na svoje hyperfixace o tom, jak americká armáda strádá. Důraz dávali na své přesvědčení o tom, že členové armády vedením počínaje jsou příliš při těle, málo si holí vousy a snižují standardy, aby zpřístupnili různé posty ženám. S tím je podle Hegsetha teď konec.
Čtěte také
Pozoruhodný kontrapunkt ke schůzce poskytly mediální reporty o tom, že ministr Hegseth je na hraně paniky a svou funkci nezvládá. Pro ministra, u kterého od počátku jeho působení panují pochybnosti o jeho kompetencích a o tom, jestli nemá problém s alkoholem, to není nejšťastnější mediální cyklus.
Ne všechno z proslovů jak Trumpa, tak Hegsetha byla jen ideologická výplňová vata, která se hodí spíš do kampaně než na burcování generálů. Trumpovy válečné choutky totiž v posledních měsících míří spíše dovnitř Spojených států než mimo ně. To není hyperbolické tvrzení: přímo americký prezident generálům vyprávěl o nutnosti zatočit s „vnitřními nepřáteli“.
Děje se tak nedlouho poté, co Trump nechal federální hlavní město Washington obsadit národní gardou. Prý tu má pomáhat s bojem proti zločinu, i když reálné zapojení jednotek národní gardy je daleko komplikovanější: v hlavním městě je nejčastěji uvidíte postávat na nárožích a nezřídka hrát hry na mobilních telefonech.
Trump ale podobným osudem vyhrožuje dalším pečlivě vytipovaným městům. Ty si zjevně nevybírá podle míry zločinnosti, která mimochodem napříč Spojenými státy vesměs klesá několik dekád se specifickou výjimkou pandemických let, ale podle toho, že jim vládnou jeho političtí oponenti.
Těmto výhružkám tak čelí například New York, Chicago nebo nejnověji Portland. Trumpova a Hegsethova přednáška pro generály je tak dobrou ukázkou toho, kde vlastně leží priority současné administrativy: v šikanování opozice, a to klidně za použití prostředků ministerstva obrany, totiž chtěl jsem říct ministerstva války.
Autor působí na serveru voxpot.cz
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
