Matěj Schneider: Trump varuje radikály ve Sněmovně, aby necupovali sociální stát

Pokud sledujete americkou politiku déle, asi něco takového neslyšíte poprvé – přesně o to samé totiž republikáni sváděli lité boje v pozdních letech úřadování Baracka Obamy. Od té doby se ale jejich strana změnila a to je teď vidět.

Čtěte také

Matěj Schneider: Revolta v americké sněmovně. Slabší předseda, to není nutně špatně

Zablokování případného navýšení daňového stropu, které by de facto zastavilo soukolí federální vlády, je jedním z požadavků, který akcentuje právě ta skupina republikánských zastupitelů, co na začátku měsíce tak potrápila tehdy ještě nezvoleného McCarthyho.

A dosáhnout by tak ideálně chtěli dlouholetého ekonomického svatého grálu americké konzervativní politiky: seškrtání benefitů sociálního zabezpečení (a zdravotního pojištění pro seniory). Ať už to byli konzervativní republikáni, nebo centrističtí demokraté otevření reformám těchto programů, žádnému politikovi se to za uplynulé dekády nepodařilo.

Politická intuice

Čtěte také

Jefim Fištejn: Stává se z Ameriky pečovatelský socialistický stát?

Nicméně zatímco v obamovských letech tehdejší republikánské lídry do tohoto boje tlačila kohorta libertariánských kongresmanů pod hlavičkou takzvané Tea Party, dnes je tato skupina radikálů ideologicky daleko rozmanitější. Především tu přibyli nominální stoupenci Donalda Trumpa, kteří přitom k libertariánským ideologům v rámci Republikánské strany stojí mnohdy v opozici.

A právě Trump paradoxně v této věci bije na poplach. Trumpovi totiž můžete vytknout mnohé, ale nemůžete mu upřít silnou politickou intuici. Podobně jako v případě pádu interrupčního precedentu v případě Roe vs. Wade, který loni shodil americký Nejvyšší soud, teď Trump varuje své konzervativní kolegy, že by z programů Social Security a Medicare „neměli seškrtat ani cent“.

V případě interrupčního precedentu jde od Trumpa trochu o alibismus – jednak by pád Roe vs. Wade bez jeho nominantů nikdy nenastal, jednak je pro něj příhodnou výmluvou, kterou se snaží odvést pozornost od vlastní spoluviny na relativním nezdaru republikánů u loňských voleb.

Čtěte také

Jan Fingerland: Trumpova kouzelná hůlka se zlomila

Nicméně právě ekonomický populismus – manifestovaný skrze ostrou neochotu sáhnout na tak základní pilíře amerického sociálního státu – stál alespoň v letech 2015 a 2016 za jeho nečekaným úspěchem. Díky němu se k němu byla ochotna přiklonit i řada ne vyloženě konzervativních voličů.

Kolem Trumpa se vznáší spousta otazníků například v právní rovině, ale i čistě politicky v podobě nesmazatelné skvrny na pověsti, kterou si sám zapříčinil neuznáním prohry v minulých prezidentských volbách. Stejně tak pro něj může být v budoucích volbách obtížné manévrovat právě okolo otázky interrupcí ve vztahu k silnému volebnímu bloku amerických evangelikálů, kterým sice splnil sen, ale teď toho alespoň částečně lituje.

Nicméně jeho dlouho věštěné zmizení v propadlišti dějin se nekoná a je velmi pravděpodobné, že se minimálně do dalších prezidentských voleb konat nebude. Jestliže republikáni ve Sněmovně dotlačí Spojené státy k dalšímu uzavření federální vlády a k potenciálním sociálním škrtům, mohou znovu aktivizovat staré trumpovské voliče, kteří si uvědomí, že hledat „tradičněji“ republikánskou alternativu k Trumpovi, která by takové škrty schvalovala, vlastně nechtějí.

Autor je publicista