Martin Schulz: Strachy rovnou do pekel

Cílem útoků v Berlíně, v Paříži, v Londýně, v Ankaře je vyvolat mocné hnutí mysli, mocné emoce
Cílem útoků v Berlíně, v Paříži, v Londýně, v Ankaře je vyvolat mocné hnutí mysli, mocné emoce
„Jen dvě a půl hodiny cesty autem od našich hranic se před několika hodinami odehrál teroristický útok,“ pravila slečna reportérka.

V tu chvíli byl už zhruba stejný počet hodin autor těchto řádků hluboce naštván na strůjce dalšího útoku na „náš“ svět. V okamžiku, kdy zazněl tento ani ne moc skrytě panikářský úvod televizní reportáže z německého hlavního města, se vztek na pachatele nájezdu kamionu do lidí na vánočním trhu rázem proměnil v bezmocné naštvání na výrobce paniky v českých médiích.

Teror je totiž všude kolem nás. Hodinu letadlem v Londýně. Hodinu a něco v Paříži. Pár hodin letadlem v Ankaře. A strach z teroru? Ten je v nás. V našich myslích. Strach, děs a hnus se nešíří rychlostí auta, jedoucího po německé superdálnici, která (mimochodem) sedí pevně na podloží a nesesouvá se.

Strach, děs a hnus se šíří našimi myslemi mnohem rychleji, než rychlostí auta. Někdy se říká, že možná rychlostí blížící se rychlosti světla - a kdoví, zda ne rychleji. Stejně, i kdyby to bylo řádově pomalejší, problém zůstává. Totiž, v nasazení emocí nebo rozumu v přístupu ke zpracovávání a předávání informací.

Na děsivé masakry toho druhu, který se odehrál nyní v Berlíně, je těžké reagovat bez emocí. Proto se jich také jejich pachatelé dopouštějí. Cílem útoků v Berlíně, v Paříži, v Londýně, v Ankaře - jmenujme jakékoli místo - není zavraždit určitý počet lidí. Jejich cílem je vyvolat mocné hnutí mysli, mocné emoce. Je pak na nás, jak budeme reagovat, k čemuž nám ovšem nezanedbatelným způsobem napovídají „rádci“.

Miloš Zeman

Naprosto jistou cestou do pekel předsudečných a do sebe zakousnutých nenávistných postojů je populistické známkování politických „příčin“ těchto činů a označování politických „viníků“. Domácími mistry tohoto „živení se mrtvolami“ jsou politická dvojčata - inženýři Babiš a Zeman. Oba si pospíšili s bleskovým odhalením viníků.

Zvrátit nápady mudrlantů

Inženýr Zeman, dříve než německá policie, chytil jako by „při činu“ migranta, žadatele o azyl. Jen pár chvil po Zemanově výroku se ukázalo, že domnělý útočník byl vskutku jen domnělý. Ovšem, i kdyby to - jak si inženýr Zeman přeje - skutečně byl některý z žadatelů o azyl, pořád to nevypovídá vůbec nic o tom, že by do Evropy přijelo v posledních letech milion a něco teroristů.

Bohužel pro nás pro všechny to ze slov inženýra Zemana vyplývá. Jeho postoj se nám, České republice, nemusí v měnící se Evropě vyplatit. Tedy, v případě, že bychom v ní chtěli zůstat.

Inženýr Babiš rovnou hodil vinu na kancléřku Merkelovou, což je nehezce manipulativní z lidského hlediska (paní Merkelová netočila volantem kamionu), a navíc je to geopolitcky velmi neprozíravé: takto se nemluví o partnerovi v politickém, hospodářském a kulturním okruhu, do kterého patříme. Opět s přípodotkem, že to platí v případě, že Česká republika zůstane v Evropě i poté, co se premiérem stane inženýr Babiš.

Andrej Babiš

Oba navíc, podobně jako si příslovečný „Hurvínek představuje válku“, mají opravdu neuskutečnitelné nápady, jak současnou svízelnou situaci s příchodem migrantů do Evropy vyřešit. Oba totiž navrhují „vyřešit situaci“ v zemích, odkud migranti přicházejí a pak je tam všechny zase vrátit.

Je to totéž, jako navrhovat natroublému soupeři v diskusi, aby se vrátil do maminky a nechal se vyrobit znovu. Jinak řečeno: vývoj světa v posledních 150 letech se dá v prosinci 2016 jen těžko zvrátit nápady dvou postkomunistických mudrlantů. K Berlínu: upřímnou soustrast. K nám: nebát se!