Martin Schulz: Intenzita

2. březen 2013

Žijeme v převratné době. Lidstvo, tedy především jeho nejbystřejší mozky dokazují denně vlastně neuvěřitelné věci. Po vzdálené planetě Mars chodí vozítko jménem Zvědavost a hledá stopy života. Robotické stroje provádějí složité operace na lidech. Super architekti a jejich extra výkonní inženýři vyhánějí mrakodrapy do kilometrové výšky. Dvacetiletí frackové se zorničkami rozšířenýma až za uši hýbají světovými finančními trhy. A badatelé v oboru evoluce (když zrovna nestojí na straně kreacionismu) celkem otevřeně sdělují překvapenému publiku, že v přírodě nevítězí vždy pravda a láska, nýbrž že ty nejúspěšnější druhy jsou výsledkem dlouhé řady podvodů, klamů, úskoků, lží a podlostí.

Pro nás, obyčejné lidské červy uprostřed Evropy budiž laskavou připomínkou toho, že nejsme stranou převratného celosvětového dění i nedávné klíčové rozhodnutí Nejvyššího správního soudu v otázce platnosti naší první přímé volby hlavy státu.

Stručně řečeno, Nejvyšší správní soud shledal porušení volebního zákona, a to v tom smyslu, že došlo při předvolebním klání k použití jistých nepěkných metod, nicméně „intenzita“ těchto porušení zákona neměla podle soudu vliv na celkový výsledek. Do výběru nepěkných metod s přehledem patří všechny ony shora jmenované „kličky“, jimiž si různé druhy klestí vítěznou cestu evolucí – tedy lež, podvod, úskok, klam, pomluva, a tak dále.

Díky zmiňovanému výroku soudu tedy alespoň máme poměrně jasnou představu, jak u nás může fungovat předvolební boj. Je jisté, že nyní se budou moct podobné metody používat nejen bez uzardění, ale též bez postihu na všechny druhy politických voleb. Soudy pak budou zkoumat pouze jakousi efemérní „intenzitu“ předvolební špíny, respektive její konkrétní dopad na volební výsledky. Trochu si neumím představit, podle jakých kritérií se ty dopady budou měřit.

Čistě teoreticky si představme, že za tzv. „legální“ prostředky předvolebního boje byla nyní uznána očividná pomluva, konkrétně to, že Zemanův protikandidát měl údajně vystěhovat rodinu z čimelického panství – nebyla to nikdy pravda.

Soudem uznaným prostředkem je též šíření poplašné zprávy – Zemanův protikandidát měl údajně v úmyslu navrátit majetek odsunutým sudetským Němcům. Nejen, že tato poplašné zpráva odporuje všem mezinárodním úmluvám, je též výrazem poměrně odporného, leč hluboce zakořeněného domácího předsudku spojeného s jednou temnou pasáží našich moderních dějin. Nicméně, je to nyní legální prostředek volebního klaní. Stačí, když kandidát, který takto úchylný nástroj použije, prohlásí, že o jeho použití nevěděl.

V tomto smyslu, čistě teoreticky, budou při dalších volbách soudy nejspíš muset řešit, jak „intenzivní“ je například falešné obvinění některého z kandidátů z homosexuální pederastie, šíření dětské pornografie či obcování se zvířaty.

Jestli to dobře chápu, nejde od zmiňovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu o to, zda jsou v předvolebním klání používány neetické prostředky, které snadno od těch „normálních“ rozezná i automatická pračka. Půjde o to, zda podle příslušného soudu nebyla dosažena a překročena kritická mez jakési obláčkovité, protože nezachytitelné, „intenzity“.

Vlastně se tomu není co divit. V zemi, v níž má neobyčejnou přízeň obecenstva televizní vařič, který umí vyrobit pravé a tradiční a originální japonské „sushi“ místo z rýže a čerstvých mořských plodů, třeba z krup, listů kapusty a párku, můžeme i v politice čekat a pak snášet prakticky cokoli…

autor: Martin Schulz
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.