Martin Ježek: Bosna a Hercegovina stagnuje. Tamní obyvatelé volili podle národnostního klíče
Bosenští muslimové, Srbové i Chorvati volili až na výjimky strany, ke kterým si myslí, že podle národnostního klíče patří. V minulosti bylo spíš výjimečné vidět, že některá politická formace zaujala svým programem více než jednu z národností v Bosně a Hercegovině.
Obyvatelé Bosny, pokud s ohledem na nízkou volební účast vůbec k volbám přišli, si proto nebudou moci stěžovat, jakou jsou obětí nacionalistické a zkorumpované politiky a že s osudem země nemohou udělat v následujících letech nic.
Naprostá většina voličů totiž využila svého hlasu jen k tomu, aby se vymezila vůči ostatním dvěma národnostem. A to je pro řešení hlubokých problémů, které současná Bosna má, skutečně málo. Určitou nadějí bylo, že na volebních billboardech bylo víc mladých tváří než dřív, ale k ničemu to nakonec nebylo.
Voličům nelze radit, ale spíš to chtělo hlasovat pro někoho, kdo si bude schopen poradit s asi 50procentní nezaměstnaností, se skoro kompletně zkrachovalým průmyslem, mizernou infrastrukturou nebo například zoufale pomalými soudy.
Bosna a Hercegovina je sousední zemí Evropské unie, je přidruženou zemí a potýká se s problémy, které by nebyli schopni vyřešit leckde jinde, kde nemají problém s propastmi dělícími tři největší etnika, která malou zemi obývají.
Co sice nakonec kartami tak úplně nezamíchalo, ale do budoucna se jistě projeví, je pohyb v jedné z částí Bosny, v Republice srbské. Jejímu premiérovi Miloradu Dodikovi se tam běžně přezdívá car. Je její hlavní tváří, jejím vůdcem a hlavní vlivovou figurou. Ještě před pár lety by o jeho vítězství a bezmezné oblibě u obyvatel, nikdo nepochyboval.
Letos tomu bylo jinak. Sice vyhrál, ale má opozici, která je skoro stejně silná jako on. Zrovna v Republice srbské, kterou obývají především etničtí Srbové, je vidět, že lidi s agresivní, protizápadní a nacionalistickou rétorikou nejsou spokojeni. Zatím se voličům zřejmě ale kurz zvrátit nepodařilo.
Neštěstí současné Bosny a Hercegoviny má jasný název: Dayton. Mírová dohoda z roku 1995, která ukončila brutální válku. Ústavní pořádek, který přinesla, ale nemá nic společného se strukturou moderního a efektivně fungujícího evropského státu.
A tak každé etnikum v této malé zemi prosazuje odlišnou vizi, jak strukturu změnit. Bosňáci chtějí celistvou institucionálně silnou Bosnu. Srbové nepřestávají ve svém úsilí o co největší autonomii, někdy hrozí dokonce vyhlášením samostatnosti. Chorvaté chtějí v rámci Bosny svůj vlastní samosprávný útvar.
A tady začíná odpovědnost západu, především Evropské unie. Protože architekty tohoto nefunkčního pořádku není Bosna, ale jsou to naopak cizí země. Bosna byla a je de facto mezinárodním protektorátem.
Dodnes je tam zvláštní představitel, který je nadřazen všem a může rozhodovat nezávisle na komkoliv. Teď je možné říct, že Bosna a Hercegovina je protektorátem Evropské unie. V Bruselu se rozhoduje o velké části politiky a dění v Bosně.
Místní si tak zvykli se na to vymlouvat. Co by se snažili, když nakonec rozhoduje někdo zvenčí. V těchto volbách totiž neprohráli jen obyvatelé Bosny, ale i Evropská unie. Ona totiž neustále oddaluje rozhodnutí, kdy má Bosně přestat vládnout a kdy ji má začít považovat za partnera. I když zaostalého, topícího se v bahně. Ale za partnera.
Bosenští voliči si teď vybrali, že chtějí, aby se jejich země dál potácela v agonii, dusila se v národnostních sporech, nechala se vysávat zkorumpovanou politikou. Čím dál horší může do budoucna být i vzájemné neporozumění na poli náboženství.
Evropské myšlence tu skoro nikdo nevěří, naději na ekonomické oživení nikdo nesdílí. Mladá generace má jedinou touhu se odsud dostat.
A tyto volby potvrdily, že to tak je. Z této malé balkánské země, pokud její problémy dál porostou, se může stát velká přítěž pro celou Evropskou unii. Otázkou je, na co Brusel čeká. A na co čekají samotní občané Bosny.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
