Martin Horálek: Ten pravý film v pravý čas

Záběr z filmu Budiž světlo
Záběr z filmu Budiž světlo

Jako člen Ekumenické poroty jsem musel letos v Karlových Varech shlédnout všech 12 snímků v hlavní festivalové soutěži. Filmy to byly různorodé – co do témat, stylu i kulturního kontextu. Díla, která si nakonec z Varů odvezla festivalové sošky, vybočovala z průměru.

Nejen z rozhovorů s ostatními porotci, ale i s mnoha festivalovými návštěvníky vím, že filmy jako Lara nebo Otec rezonovaly v duších diváků. Film, který bych chtěl ale obzvláště vyzdvihnout, je slovensko-český koprodukční snímek režiséra Marko Škopa s názvem Budiž světlo.       

Děj filmu nás na začátku přivádí do současného Německa, kde čtyřicátník Milan pracuje jako dělník. S blížícími se vánočními svátky se chystá na návrat domů. Těší se na vzácné chvíle, které může trávit se svou rodinou, na sváteční atmosféru v tradiční slovenské vesnici. Jenže vytoužená vánoční idyla se nedostaví.

Slovenští branci chtějí z lesa vykročit do politiky. Společnost je tiše podporuje, varuje dokumentarista

Jan Gebert

Ve slovenských lesích cvičí mladí muži v maskáčích a se samopaly. Dodržují polovojenský řád a připravují se na možný ozbrojený konflikt. Říkají si Slovenští branci. „Když jsem je poprvé navštívil, byl jsem z nich v šoku. Ne kvůli zbraním a vojenskému výcviku. Ale protože mi připadali úplně obyčejní. Když tyto extremistické věci dělají obyčejní lidé, ukazuje to, že máme velký průšvih,“ říká autor dokumentu Až přijde válka Jan Gebert.

Rozklížené rodinné vazby, které berou za své v důsledku dlouhodobého odloučení rodičů, a které nespraví ani luxusní vánoční dárky, nejsou tím nejdůležitějším důvodem, proč atmosféra v Milanově rodině houstne. Otec zjistí, že nejstarší syn je členem paramilitární organizace, která pod ideologickým vedením zdejšího římskokatolického faráře připravuje mladé slovenské muže k ochraně vlasti před vnějším ohrožením.

Dramatické soukolí příběhu roztáčí sebevražda jednoho ze spolužáků nejstaršího Milanova syna, který se odvážil samostatného myšlení i jednání. Nezvládl však čelit ponížení, které mu za to zfanatizovaná skupina mladých obránců „tradičních hodnot“ přichystala.

Sociální knokaut pak rodině zasadí farář tím, že nebohému chlapci coby sebevrahovi odmítne poskytnout církevní pohřeb, což se na tradiční slovenské vesnici rovná absolutní stigmatizaci.

Svědectví doby

Záměrně neprozradím nic z toho, jak se osudy hrdinů filmu Budiž světlo dále rozvíjí. Nechci diváky připravit o zážitek a hlavně o motivaci zajít se na něj podívat do kina. Ačkoliv, dá se předpokládat, že zdaleka ne všem bude tenhle film úplně po chuti a zejména u věřících lidí nejspíš vzbudí i řadu kontroverzí.

Hříšní lidé církve svaté. Film Klérus rozpoutal v Polsku debatu o pedofilii mezi kněžími

Kněz, kněží, církev, hostie

Film Klérus polského režiséra Wojciecha Smarzowského shlédlo od jeho premiéry na konci září přes milion Poláků. A podle průzkumu veřejného mínění na něj celkově zamíří dvě třetiny polského obyvatelstva. Nejedná se však zdaleka jenom komerční úspěch.

Vykresluje totiž, jak snadno se ideologicky chápané křesťanství může stát katalyzátorem patologického strachu, netolerance a nacionalismu ve společnosti a jak životně důležité pro církev je, aby neztrácela ze zřetele svědomí a milosrdenství.

A člověk nemusí být ani odborníkem na církevní problematiku, aby vytušil, že film Budiž světlo je v některých momentech až nepříjemně výstižným dokladem jejích aktuálních nešvarů – minimálně ve středoevropském prostoru. O důvod víc, proč by vám právě tento snímek neměl uniknout.    

Autor je dramaturgem náboženské redakce České televize

Spustit audio
autor: Martin Horálek

Související