Martin Horálek: Dukův pohřeb jako symbolický konec jedné generace

Po jeho smrti ale kondolovali také politici, vysocí důstojníci nebo třeba umělci. Už to naznačuje, že jeho vliv byl větší, než by se na první pohled zdálo.

Čtěte také

Krajinou dětství Dominika Duky. Poslechněte si vzpomínky kardinála na osudové chvíle mládí

V 90. letech minulého století byl Dominik Duka znám zejména jako vědec. Orientoval se hlavně na biblistiku a biblickou archeologii. Historie byla jeho celoživotní vášní. Výrazným milníkem jeho akademické kariéry byl překlad Jeruzalémské bible. Dodnes je považován za jeden z nejkvalitnějších překladů do češtiny vůbec. Dukova akademická činnost možná nebyla tak viditelná jako jeho pozdější působení ve vysokých církevních funkcích. O to trvalejší hodnotu má.

Po svém jmenování do čela královéhradecké diecéze mohl Dominik rozvinout i své další schopnosti. Byl výkonným manažerem. Podporoval řadu projektů. V duchu 2. vatikánského koncilu otevíral církev směrem do společnosti. Vzdoroval snahám, které měly naopak za cíl uzavřít církev samu do sebe. To, co v královéhradecké diecézi načal, plně rozvinul po svém nástupu do úřadu arcibiskupa v Praze.

Měl vizi, pro kterou žil

Byl zdaleka nejviditelnější postavou kléru u nás. Přispěla k tomu i jeho přímočarost. Ta se projevovala jak v činech, tak i v jeho vyjádřeních.

Čtěte také

Duka je nenáviděný, ale to dobré převažuje. Odluka církve a státu je historická věc, míní Němeček

Nezřídka je sděloval dikcí a intenzitou hlasu, kterou veřejnost od duchovního nečekala. Ve svých větných konstrukcích nehledal uhlazené formy. Šel přímo k věci, bez obalu a bez příkras. Část společnosti ho proto obdivovala, jiní ho s různou mírou intenzity neměli rádi.

A tady se dostávám k tomu nejpodstatnějšímu. Ať už člověk patřil k Dukovým obdivovatelům, nebo k jeho kritikům, jen málokoho nechal netečným. Silou své osobnosti dokázal nejen strhnout pozornost, ale také prolamovat zdánlivě neprostupné hráze.

Pro příklad nemusíme chodit daleko. Stačí si vzpomenout na bývalé prezidenty Václava Klause a Miloše Zemana. Církve ve svých vyjádřeních nikdy příliš nešetřili. Když se ale ve svém úřadě pravidelně potkávali se svým hradním sousedem z Arcibiskupského paláce, začal se jejich přístup očividně měnit.

Čtěte také

Teolog Adam Šindelář: Duka si šel za svým i za cenu rozruchu. Jeho osobnost byla plastická

Co všechno v jejich soukromých rozhovorech padlo a nakolik Dominik Duka ovlivnil jejich vnímání, ví jen oni sami. Ale i z fragmentů, které pronikly na veřejnost, si můžeme mnohé domyslet.

S odchodem kardinála Duky tak symbolicky odchází i celá jedna generace společenských autorit. Jistě měli své chyby. Jedno se jim ale musí nechat. Dokázali zaujmout silou své osobnosti. Někdy nás inspirovali, jindy frustrovali, ale vždy v nás vzbuzovali nějaké emoce. Měli vizi, pro kterou žili. Minimálně v tomto smyslu byli jedineční a jen těžko nahraditelní. I proto si zaslouží naše uznání.

Autor je dramaturgem náboženské redakce České televize