Martin Fendrych: Vede se souboj o pohled na komunistickou éru

6. prosinec 2023

Vede se souboj o pohled na komunistickou éru, na období nesvobody. Spor vyvolala učebnice Soudobé dějiny, na které Ministerstvo školství sice nenašlo chyby, ale Ústav pro studium totalitních režimů ji kritizuje.

Vadí mu, že se v ní píše, jak komunistický režim nabízel vizi sociálně spravedlivé společnosti, aniž by však autoři dodali, že byli likvidováni třídní nepřátelé a že jsme žili v diktatuře.

Čtěte také

Jak tedy nedávnou historii učit? Ředitelka Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd Adéla Gjuričová nabízí badatelskou metodu. Vysvětluje, že pouští studenty k pramenům, a tím je nechává dospívat k vlastním postojům.

Podle Gjuričové při badatelské výuce blízké minulosti hrají roli dvě věci. Fakta, ale taky karikatura té doby, nějaký hotový pohled na ni. Pohled rodiny, která má s komunismem svoje zkušenosti. Ale ty se liší. „A vzdělání,“ říká Gjuričová, „je taky to, že poznám, že tohle je karikatura. Nebo mě někdo k tomu poznání dovede.“

Totalita se udržuje strachem

Dále říká, že se na komunismus dnes smí vzpomínat „jenom jedním způsobem“. Považuje to za tradiční výuku dějepisu, která vychází z politicky etablovaných pravd. Dodává, že sama komunismus považuje za diktaturu, a, „přestože to považuji za diktaturu, tak si uvědomuji, že prostě pro některé lidi měla přínosy a byla pro ně v nějakém smyslu výhodná. To se snažím pochopit“.

Čtěte také

Ten závěr část lidí naštval. Píšou mi. Ale Gjuričová má pravdu, československá totalita byla pro část lidí výhodná. Každá totalita je pro část lidí výhodná. Pro ty, kteří se více či méně podílejí na moci. Pro ty, kteří se ohnou, skloní, přizpůsobí. Pro ty, kterým svoboda nechybí.

Dnes vidíme, kolik lidí vzdychá po minulém režimu, kolik lidí tvrdí, že to bylo lepší. Taky proto, že se jejich rodiny přizpůsobily. Ti lidé po svém pochopili teror v 50. letech, po svém pochopili normalizaci po okupaci v roce 1968, nevzdorovali, uzavřeli se do svých mikroživotů a možná měli i pocit, že jim nic nechybí, tedy že jim svoboda slova, vyznání, názoru, pohybu, nechybí. Zvykli si.

Levicoví historici dnes vysvětlují, že přece nebylo tak zle, lidé měli svoje zahrádky, svoje chatky, kam se utíkali a kde celkem spokojeně žili. Měli svoje hospody s levným pivem, kde nadávali na režim, ale komunisty 99 procent z nich stejně volilo.

Martin Fendrych

Totalitě aktivně vzdorovalo jen velmi málo lidí, zlomek společnosti. I ti nevzdorující neměli režim rádi, to bylo vidět v listopadu 1989, ale mlčeli. Historici a učitelé by měli studentům umět vysvětlit nejen to, že člověk má žít svobodně, ale taky proč má žít svobodně. Že svoboda je jeho přirozené prostředí, nikoli totalita. Měli by umět vysvětlit, že totalita se nastoluje terorem a udržuje strachem. Který student by chtěl žít ve strachu?

Nemám nic proti badatelské metodě, jen musím dodat, že velká část dokumentů z totality dosud, 34 let po sametu, nebyla vůbec zpřístupněna. A to možná vypovídá za vše.

Autor je komentátor Aktuálně.cz

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.