Martin Fendrych: Potřebuje Česko vizionáře? Nového Havla?
Server Seznam Zprávy se několika zajímavých lidí před volbami zeptal: „Jaká by měla být vize příštího Česka?“ a jestli nějakou vizi vůbec potřebujeme. Nejvíc mě zaujala odpověď Pavly Horákové, což je spisovatelka, která dostala ocenění Magnesia Litera za prózu, překladatelka a moderátorka. Odpověděla, že se společnosti „udržují pohromadě sdílenými příběhy – a ten náš tak trochu uvízl v minulosti“.
Čtěte také
Říká, že by pro začátek stačilo pojmenovat, „čím jako občané Česka můžeme kolektivně prospět civilizaci, a společně na tom pracovat“.
Už jen tento směr úvah stojí za pozornost. Najednou tu nejde o to, čím mohu prospět sobě, své rodině, své firmě nebo straně, ale „civilizaci“, tedy tomu nejširšímu možnému společenství. Navíc máme přemýšlet, čím můžeme prospět „kolektivně“, tedy nikoli jako solitéři, jednotlivci, ale jako celá česká společnost.
Jen se ptám...
Kolik lidí tak uvažuje? Protože ta úvaha je odvážná, není to žádné obvyklé „my jsme malý národ“, ani „máme se uzavřít do sebe“. Horáková tu nabízí pravý opak nacionalismu, ale zároveň do toho opaku zahrnuje celou českou společnost, celý národ.
Čtěte také
Před revolucí 1989 a po ní tak uvažoval Václav Havel, o tom není pochyb. Přemýšlí tak někdo podobný dnes? Kladu otázku, nechci na ni sám odpovídat.
Dál upozorňuje, že se vize „neobejde bez vizionáře či vizionářky“ a vyžaduje čas, zrání.
Pokračuje: „Taková osobnost těžko vzejde z nejvyšší etáže každodenní politické praxe, kde se hasí problémy, které se měly řešit včera, a kde není prostor pro nadhled. Musí to být někdo, kdo dohlédne za horizont aspoň dvou volebních období, člověk intelektuálně odpočatý a nadaný jistým spirituálním rozměrem. Člověk zralý a laskavý, na rozdíl od mstivých, malicherných a svévolných jedinců stižených senilitou nebo naopak dětinskostí, kteří nastavují laťku současné světové politiky.“
Zase nechci vyjmenovávat ty „mstivé, malicherné a svévolné jedince“, ostatně je budou velké skupiny u nás vidět zcela odlišně.
Máme se dobře. Asi až moc
Nepochybuji o tom, že společnost dopředu posune jedině vizionář, který nemyslí především na sebe, ale jde mu o blaho celé společnosti. Havel se vzepřel komunistům, totalitě, tím si vysloužil úctu široké veřejnosti. Připomenu ale, že ta úcta mizela přímo úměrně s tím, jak jsme se stávali konzumnějšími, jak jsme si zvykali na lepší život.
Čtěte také
Příklad Havla a dalších odpůrců minulého režimu je důležitý v tom, že společnost v roce 1989 chtěla změnu. Změnu ke svobodě, k občanské společnosti. Havel, filosof, myslitel, byl poměrně dlouho velmi oblíbený.
Mám za to, že dnešní česká společnost o vizionáře nestojí, proto mají tak velký úspěch populisté.
Zřejmě bychom my, tuzemští občané, museli zažít hlubokou, déle trvající krizi, abychom se byli schopni obrátit k člověku se spirituálním, tedy duchovním rozměrem.
Máme se dobře a krize ve svém okolí zatím masivně podceňujeme. Spirituálního vizionáře nehledáme. Kdybychom hledali, jistě bychom je dnes doma snadno našli.
Autor je spolupracovník deníku Forum 24
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
