Maršál Tito stále rozděluje Jugoslávii. Pro Srby nepřítel, v Chorvatsku nikdy nezemřel
Přestože jméno bývalého jugoslávského prezidenta Josipa Broze Tita se často považuje za značku, kterou je třeba zpeněžit, ve skutečnosti takových pokusů na území bývalé Jugoslávie zatím mnoho nebylo.
Článek na serveru stanice Al-Džazíra Balkans se zabývá tím, jak se postoje k Titově osobě a komerčnímu využití jeho jména v různých republikách bývalé Jugoslávie liší.
Naposledy se na začátku srpna o něco podobného pokusil slovinský pivovar s vhodným názvem Komunajzer, který začal vyrábět pivo Tito i Jovanka, pojmenované podle Tita a jeho manželky.
Vzpomínky na soudruhy
Malý pivovar tak způsobil, že i v této bývalé jugoslávské republice se začalo mluvit o tom, zda je přípustné podobným způsobem komerčně využívat a vlastně také „oslavovat“ vůdčí osoby někdejší federace. Ani Slovinsko, o kterém se často říká, že je z celé někdejší Jugoslávie nejevropštější, se tak nevyhnulo sporu o Tita. A to zvláště s ohledem na to, že je tu zakázáno pojmenovávat jeho jménem nové ulice a náměstí.
Vnímání Tita i Jugoslávie a jejich historické úlohy rozděluje jak jednotlivé státy, tak i jejich společnost. Ve Slovinsku, jak říká tamní analytik Miha Kovač, se zájem o Tita zvýšil před několika lety. Tehdy vyšla kniha historika Jože Pirjevce s názvem „Tito a soudruzi“, která se stala jedním z největších slovinských bestsellerů posledního desetiletí.
Knihu prý kupovali hlavně lidé starší generace, ale ohlas měla i mezi mládeží. Zájem mladých lidí o Tita je podle Kovače projevem generačního protestu.
„Během posledních několika let pozorujeme, že se o Tita více zajímají i někteří mladí lidé. Je to podle mého názoru hlavně kvůli nespokojenosti se stavem věcí ve Slovinsku a kvůli tomu, že někteří pravicoví politici Tita démonizují. Takže to jsou staří lidé, ale nově i příslušníci mladší generace,“ cituje Al-Džazíra Balkans Kovače. Navzdory tomu ale analytik soudí, že Tito ve Slovinsku není součástí politického diskursu.
Pro Chorvaty je Tito stále živý
Jestliže ve slovinské politice Tito schází, rozhodně nechybí v politickém životě Chorvatska. Tamní historik Tvrtko Jakovina tvrdí, že národy regionu jsou zatíženy někdy až bizarním způsobem – některé země bývalé Jugoslávie se vracejí do středověku a dokonce až do antiky, zatímco jiným jsou bližší problémy 20. století.
A právě Chorvati jsou podle historika nejcitlivější na historii 20. století. Jde především o vztahy Chorvatů a Srbů a historický význam Jugoslávie a Tita. Právě tato témata se totiž prý dají nejlépe využít v chorvatské domácí politice.
„Zdá se mi proto, že Tito je v Chorvatsku ze symbolů minulosti nejživější. Nikde jinde neprobíhají podobné politické debaty jako v Chorvatsku a nikde jinde není Tito aktivním a živým politikem v míře, v jaké tomu je v Chorvatsku. Dokonce bych řekl, že ani pivo s Titem na etiketě by se v Chorvatsku nemohlo objevit, všichni by to totiž pochopili jako neslýchanou provokaci,“ myslí si Jakovina.
Ohledně vnímání Tita na úrovni politiky a národa pak říká, že smýšlení politické elity odráží to, jak smýšlejí obyčejní lidé, kteří historii nechápou nijak sofistikovaně.
„Problém je, když máte elity, které přesně kopírují průměr obyčejných lidí – taková elita nemůže společnost vést dopředu, může jen udržovat existující stav nebo nějaký konsensus. To je chorvatský problém, který se odráží i ve vztahu k historii,“ dodává Jakovina. Chorvati prý k Titovi nepřistupují prakticky, ale i oni tuší, že Tito může být i komerční značkou.
„Ze živé osoby ale značku neuděláte. Tito je v Chorvatsku pořád živý a to je problém – nestala se z něj historická postava,“ přemýšlí Jakovina a dodává: „Kdyby Chorvati měli uvolněnější vztah k minulosti a pochopili by, že je 37 let po smrti, kdyby pochopili, že se na něm dá vydělat, kdyby pochopili, jaký význam Titovo období mělo, jen v takovém případě bychom mohli udělat nějaký pokrok, například o Titovi začít přemýšlet jako o historické postavě.“
Rozpolcená Bosna
V Bosně a Hercegovině nevládne v otázce přístupu k Titovi jednota, říká historik Husnija Kamberović. Chorvaté k němu zvlášť pozitivní city nechovají. Srbové, kteří usilují o revizi antifašistického hnutí a pokoušejí se antikomunistické partyzánské hnutí takzvaných četniků vydávat za národní antifašismus, jsou ve vztahu k Titovi rozdělení. Mnohem lépe se na jeho vládu, a období socialismu vůbec, dívá muslimské obyvatelstvo, tvrdí Kamberović. I když prý i mezi Bosňáky bychom našli oběti režimu.
„Myslím, že je to výsledek toho, že Bosna v dobách socialismu přece jen zažila velmi důležitý pokrok v modernizaci a že se tehdy na rozdíl od doby před rokem 1945 rozvíjela. Hodně lidí proto na Tita vzpomíná jako na jediný pozitivní příběh v bosenské historii.“
„Jednak kvůli rozvoji Bosny v období socialismu a pak také kvůli tomu, že Bosna tehdy získala postavení rovnoprávného člena jugoslávské federace. Muslimové navíc v Bosně za Tita získali status národa, který předtím nikdy neměli,“ připomíná historik Husnija Kamberović.
Takové vnímání souvisí i s následky občanské války v devadesátých letech a negativní společenskou, ekonomickou a politickou atmosférou v zemi. Následek je takový, že lidé ne vždy oprávněně považují období socialismu za lepší a bezpečnější, čteme v článku stanice Al-Džazíra Balkans.
„Existují i konkrétní argumenty, kterými se dá historicky dokázat, že Bosna byla mnohem rozvinutější a určitým způsobem i mnohem stabilnější a silnější v době Titova socialismu, kdy ještě neměla nezávislost, ale byla jenom členem jugoslávské federace.“
Nepřítel národa
V Srbsku je hodnocení Tita převážně negativní, říká historik Milivoj Bešlin. Právě na osobu bývalého vůdce se totiž prý soustředí odmítání jugoslávské historie. „Srbové se vždycky identifikovali spíš s Jugoslávií, koneckonců i Slobodan Milošević vedl agresivní války pod záminkou zachování Jugoslávie. Proto se v Srbsku negativní vztah k jugoslávské historii soustředí právě na Titovu osobu. Tita už v devadesátých letech prohlásili za nepřítele srbského národa.“
„Všichni protagonisté dějin 20. století, kteří se v nějaký moment ocitli v konfliktu s Titem, se dnes považují za kladné hrdiny a součást srbského národního panteonu. To umožňuje, aby se vůdce četniků Draža Mihailović, předseda loutkové vlády v dobách německé okupace Milan Nedić i komunista Aleksandar Ranković, tedy lidé zásadně odlišné ideologické orientace, dostali na tu správnou stranu historie. Stačí, že se v určitou chvíli postavili proti Titovi,“ soudí historik Bešlin.
Příčin negativního postoje k Titovi je ale víc. Nejdůležitější je ale ta, že se Tito spojuje s konceptem decentralizace Jugoslávie, která znemožnila, aby ve federaci měl jakýkoliv národ včetně Srbů převahu.
„Má to svoje opodstatnění. Srbové z vlastního Srbska se nikdy nesmířili s výraznou federalizací Jugoslávie, ani se širokou autonomií okrajových oblastí jako je Kosovo a Vojvodina. Tito byl do určité míry zosobněním proměny, kterou země prošla,“ říká Bešlin.
Existují ale vlastně dva různé narativy. Jeden, který sdílí většina médií a intelektuální elity, který je určovaný dominantní nacionalistickou ideologií.
A poté druhý, rozšířený mezi „obyčejnými“ lidmi. Ti vzpomínají na Tita a Jugoslávii jako na dobu, kdy se jim žilo slušně a bylo mnohem méně kriminality a korupce. Právě tento druhý, pozitivní narativ umožňuje z Tita udělat „značku“.
„Když přijdete v Srbsku do obchodu se suvenýry, snadno najdete kalendáře, plakáty i hrnečky s Titem, ale také s jinými osobnostmi, které byly jeho politickými protivníky, například s Dražou Mihailovićem nebo někým jiným,“ říká v závěru článku stanice Al-Džazíra Balkans srbský historik Bešlin.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka