Marie Heřmanová: Konspirace Vojtěcha Filipa ukazují, jak je společnost rozdělená

Jeho vyjádření samozřejmě vzbudilo patřičný ohlas, jeden z brněnských členů spolku podal žalobu a opoziční politici tato slova hlasitě odsuzují.

Čtěte také

Lukáš Jelínek: Čeští komunisté se nemění

Filipovy spekulace jsou samozřejmě nesmysl. Za útokem na benešovskou nemocnici nejspíš nestojí nic jiného než fakt, že zaměstnávala málo počítačových techniků a expertů a málo je platila, protože je stejně jako jiné státní nemocnice dlouhodobě podfinancovaná. To ale pro Filipa není podstatné – pokud by nebyl Benešov, našel by si nejspíš něco jiného.

Důležitým jádrem jeho sdělení je věta, kterou následně své postoje vysvětlil v rozhovoru pro server iRozhlas: „Stojím si za tím, že tohle se v České republice děje, a jestli za tím stojí Milion chvilek, nebo někdo jiný, je otázka orgánů činných v trestním řízení a musí se tím zabývat i v této souvislosti.“

Nejenom Vojtěch Filip, ale i další politici, komentátoři a aktivisté z různých částí politického spektra se soustavně snaží ve veřejnosti vzbudit pocit, že se „něco děje“. Za útokem na benešovskou nemocnici někdo stojí, Milion chvilek pro demokracii není zdola organizovaná občanská iniciativa, ale tajnými zdroji placený pokus o státní převrat.

V zemi Vojtěcha Filipa

Čtěte také

Je třeba vyhnat komunisty z veřejného prostoru, jinak nemůžeme jít dál, říká hudebník Koller

Stejně tak uprchlická krize je organizovanou invazí do Evropy, kampaň MeToo je spiknutím proti starým pořádkům, příkladů by se našlo mnoho. Je klidně možné, že Vojtěch Filip sám skutečně věří tomu, že se nějaké spiknutí odehrává, ale podstatné je, že tomu věří dost jeho voličů a významná část české společnosti.

Naznačovat, že se kují pikle za zády občanů a voličů, že naše životy ve skutečnosti řídí nějaké tajné síly, které mají neomezenou moc a peníze, je obvyklá taktika všech propagandistů, všechny známé totalitní režimy ji využívají.

Zorientovat se ve světě zaplaveném informacemi není jednoduché ani pro ty, kteří to mají v popisu práce, jako třeba novináři, pro spoustu lidí to může být téměř nemožné. Pocit nejistoty je logickou reakcí na bloudění v záplavě často protikladných zpráv a nejisté publikum je pro všemožné konspirátory a propagandisty tou nejsnadnější kořistí.

Čtěte také

Nemocnici v Benešově zbývá po kyberútoku obnovit poslední oddělení. Škody počítá v desítkách milionů

Sama jsem se kvůli svému působení v neziskovém sektoru setkávala s podobnými obviněními poměrně často. Placená a řízená už jsem byla kdekým, od George Sorose po CIA.

Ze všech diskuzí na toto téma jsem si odnesla především poznatek, že určitá část společnosti nikdy neuvěří tomu, že spoustu věcí dělám prostě z přesvědčení, zadarmo, z upřímné víry v to, že je to tak správně. Největším úspěchem propagandistů je právě tohle – že navzájem nevěříme sami sobě, že nás nikdo neplatí, a že si prostě jenom myslíme různé věci, zastáváme různé politické názory a máme chuť je veřejně obhajovat.

Z nejisté společnosti se může stát rozdělená společnost velmi snadno. A Vojtěch Filip pak už jenom chytře využívá všeobecného pocitu ohrožení neznámými silami.

Čtěte také

Daniel Kroupa: Kdo měl zakázat komunisty

Americký novinář a spisovatel George Saunders popsal podobnou atmosféru v americké společnosti několik měsíců předtím, než byl Donald Trump zvolen prezidentem. Saunders v magazínu New Yorker mluví o dvou různých zemích, které nemají společný jazyk a vycházejí z odlišných informací a mytologických systémů. Když se někteří z nás dívali na film Monthy Python a Svatý Grál a jiní pouze na Hru o trůny, slovo „hrad“ má pak pro nás úplně odlišný význam, píše Saunders.

V zemi Vojtěcha Filipa a jeho příznivců je evidentní, že odpůrci současné vlády musí být někým placeni a jednají zištně. V zemi příznivců Milionu chvilek pro demokracii je evidentní, že vláda špatně vládne a je občansky zodpovědné proti ní hlasitě protestovat. Problém je, že všichni žijeme v té jedné samé české zemi.

Autorka je publicistka