Marek Hudema: Hongkong na cestě do komunistické Číny

Demonstrace v Hongkongu
Demonstrace v Hongkongu

Krvavá lázeň, pat, rozšíření demokracie – to všechno jsou možnosti, jak mohou dopadnout už několik měsíců trvající protesty v Hongkongu vedoucí ke konfrontaci s pevninskou Čínou.

A vlastně přitom nejde jen o Hongkong. Jde totiž  o budoucnost samotné Číny, která vypadá dost černě. 

Začněme malým, ale nutným, historickým úvodem. Území dnešního Hongkongu se kdysi – za časů slabé Číny v 19. století – zmocnila Velká Británie. Hongkong se stal britskou kolonií a nakonec byl předán v roce 1997 sílící Číně. S tím, že na 50 let si v rámci hesla „jedna země, dva systémy“, zachová autonomii, kapitalismus, základní svobody, a bude se tam rozšiřovat demokracie.

Peking, který prováděl ekonomické reformy, potřeboval tehdy Hongkong jako bránu pro západní investory. Potřeboval tamní přístav, burzu i nestranný právní systém. Na Západě se zase objevila myšlenka, že až Čína zbohatne, přijde i demokracie. Autonomní čínský Hongkong byl tak na první pohled výhrou pro Peking i Západ.

Jenže tyhle předpoklady už neplatí. Ekonomický význam Hongkongu pro Čínu klesá a Peking by ho rád nahradil nedalekým Šen-čenem, kde plánuje vytvořit speciální zónu „práva a pořádku“, ráj pro finančníky a mezinárodní firmy.

Opozičníci do čínských gulagů

Peking rozhodně nechce rozšiřovat v Hongkongu demokracii a ani v pevninské Číně nevedl ekonomický vývoj k rozvoji demokracie. Naopak, nyní pozorujeme utužování režimu. Dokonce i tržní ekonomika se dostává na druhou kolej.

Dobře je to vidět právě v Hongkongu. Zatímco dříve se Peking snažil najít společnou řeč s boháči, kteří do velké míry ovládají Hongkong, nyní se od nich distancoval. Týdeník The Economist citoval čínského představitele, podle kterého současná krize ukázala nedostatky hongkongského kapitalistického systému. Krize v Hongkongu ukazuje, že čínské komunistické vedení si nepřeje demokracii a dokonce ani kapitalismus.

S tvrdým zásahem v Hongkongu ale Peking váhá, protože by to poškodilo jeho mezinárodní prestiž, což si vzhledem k rozvíjející se obchodní válce se Spojenými státy nemůže dovolit. Pekingští komunisté si nepřejí mezinárodní obchodní embargo kvůli krvavému potlačení demonstrací v Hongkongu.

Navíc jsou přesvědčeni, že z dlouhodobého hlediska vyhrají tak jako tak. Uvažují prý dokonce o menších ústupcích. Správkyni Hongkongu nechali stáhnout návrh extradičního zákona a možná ji nechají i jednat – ovšem pouze jednat – o rozšíření tamní demokracie.

A pak, až přijde čas, čínské komunistické vedení zasáhne. Nejpozději v roce 2047, až zmizí pravidlo „jedna země, dva systémy“. Hongkongští opozičníci poputují do čínských gulagů.

Marek Hudema

Pokud se trend nezmění, bude v té době Čína vracející se postupně ke komunistickému direktivnímu hospodářství, už ve stavu ekonomického úpadku. Zvrátit by to mohla změna v Pekingu nebo vítězství demokracie v Hongkongu a její rozšíření do Číny. Pravděpodobnost takového výsledku je ale dost malá.

Autor je komentátor Lidových novin