Manželky ukrajinských vojáků prožívají ztrátu. Když se muž vrátí, je jiný, říká terapeutka z Kyjeva
Ruská invaze dopadá na psychické zdraví nejen vojáků, ale i jejich rodin. Ženy, dcery i sestry mužů v armádě se vypořádávají s pocity beznaděje a nejistoty ohledně toho, kdy vše skončí. „Také čelí nepochopení. Třeba se setkávají se ženami mužů, kteří se armádě vyhýbají – a když ženy vojáků chtějí sdílet svoji ztrátu, okolí to neumí přijmout. Třeba je odmítá nebo zesměšňuje,“ popisuje v pořadu Leonardo Plus psychoterapeutka z Kyjeva Anna Mychalčuk.
Když začala válka, žila Anna Mychalčuk v Praze. „Cítila jsem veliký hněv a touhu vrátit se. Dokonce jsem přemýšlela, že se přidám přímo k armádě, ale táta mi to rozmluvil s tím, že užitečnější budu jinde,“ přiznává.
Čtěte také
Její otec je vojenský chirurg a její manžel bojuje na frontě. I díky tomu má blízko k partnerkám dalších vojáků, jimž jako psychoterapeutka pomáhá.
„Často čelí nepochopení ze strany společnosti. Pociťují totiž ztrátu manželského a rodinného života. Okolí to dost často neumí přijmout. Bojí se toho, co ty ženy prožívají, neumí si to představit,“ říká Mychalčuk.
Těžké to bývá, i když se jejich partneři z fronty vrátí. „Pro ženy to obnáší seznámit se s absolutně novým člověkem, kterého nikdy neviděly a nepotkaly. Voják, který se vrátí z fronty, je adaptovaný na něco, co je pro společnost jinak nepříjemné a provokativní.Třeba ani neumí žít civilní život, je zvyklý na rozkazy, musí se učit nanovo vymýšlet, co bude rodina dělat večer,“ přibližuje situaci terapeutka.
Hřejivé vztahy
Když je v Kyjevě, cítí Anna Mychalčuk neustálý stres. „Je to neviditelný tlak v pozadí, jako kdybych na sobě měla těžkou deku,“ ilustruje své pocity v napadené zemi a dodává:
Čtěte také
„Je to podprahový stres z rozhodování o tom, jak nejlépe přežít. Mám zabalené zavazadlo s vodou, svačinami, spacákem. Doma mám všechno zařízeno tak, abych dokázala pracovat i bez proudu nebo internetu.“
Do Prahy si jezdí odpočinout. „Jezdím se sem vyspat. Protože když nevíte, jestli se večer vyspíte, jestli nepřijde útok, vyčerpává to. Zažíváte tak neustále latentní násilí,“ srovnává.
Z Prahy poveze zpět na Ukrajinu zprávy o tom, že lidé v Evropě na Ukrajince myslí, přispívají na sbírky pro ně a pomáhají.
Život na Ukrajině je totiž těžký už jen proto, že všechno stojí lidi mnohem víc sil. „Potřebujete si všechno mnohem lépe rozplánovat. A pak chybí síla na to být s ostatními v kontaktu. Já ale vím, že hřejivé vztahy s lidmi pomáhají, a tak i když je mi špatně a nemám sílu se s někým spojit, udělám to,“ dodává.
Poslechněte si celé Leonardo Plus.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
