Manětín je pod věčnou ochranou duchovního Wonky. A pokládám ho za světce, říká historik umění Preiss
Šest let druhé světové války popsal ve svých denících manětínský děkan František Wonka. Nepříliš známý text přibližuje, jak se válečná léta odrazila v životě obyčejných lidí na českém venkově. O děkanu Wonkovi a jeho deníku hovoří a ukázky z něj komentuje historik Pavel Suk.
František Wonka se narodil v Úpici v roce 1900 v rodině tkalce a po studiích německého klášterního gymnázia v Broumově byl přijat do pražského kněžského semináře. Jako mimořádně nadaného jej vyslali ke studiím do Říma.
Na kněze byl vysvěcen v roce 1924. V červnu 1925 se vrátil do Československa a v září nastoupil jako kaplan do děkanského chrámu sv. Jana Křtitele v Manětíně u Plzně, kam si jej vyžádal majitel panství v Manětíně hrabě Jan Lažanský. Po čtyřech letech byl v Manětíně jmenován děkanem; bylo mu třicet let a v Manětíně zůstal do konce života.
Mezi roky 1938 až 1945 si vedl deníky, ve kterých zaznamenával život v Manětíně v letech druhé světové války. Popisuje v nich všední život, ekonomické a zásobovací problémy, ozvěny války na venkově, zapsal si i množství dobových vtipů.
Pod věčnou ochranou děkana
Díky Wonkovým zápisům víme, jak reagovali lidé nejen na připojení českého pohraničí k nacistickému Německu, ale také na okupaci zbytku Československa, na deportace místních Židů do vyhlazovacích táborů, na přepadení Sovětského svazu, na heydrichiádu – a nakonec i na obsazení jihozápadního cípu republiky americkou armádou v květnu 1945.
Wonkovy záznamy byly péčí historika Pavla Suka vydány knižně pod názvem Doba zkoušek a naděje v roce 2011; kniha má úctyhodných 672 stran.
Ani po válce se Wonka nevyhnul střetu s totalitou: za to, že koncem června 1949 přečetl věřícím z kazatelny pastýřský list, objasňující snahy komunistického režimu ovládnout katolickou církev (list je známý jako Hlas československých biskupů a ordinářů věřícím v hodině velké zkoušky), byl od července do října 1949 nezákonně internován na několika místech v Čechách; nakonec byl ale propuštěn a směl se vrátit do kněžské služby.
V Manětíně pak sloužil až do roku 1967, kdy zemřel. Pohřben byl na hřbitově u sv. Barbory v Manětíně, obřady před více než tisícovkou přítomných vykonal biskup a apoštolský administrátor pražské arcidiecéze František Tomášek.
Pater Wonka byl autorem řady spisů o regionální historii, byl jedním ze spoluzakladatelů Kruhu přátel Manětínska, spoluzakládal i manětínské vlastivědné muzeum, zajímal se o archeologické výzkumy v okolí. Historik umění Pavel Preiss o Wonkovi řekl: „Manětín je pod věčnou ochranou tamního děkana Františka Wonky, jehož pokládám za světce.“
Není bez zajímavosti, že pater Wonka byl prastrýcem Jiřího a Pavla Wonkových, odpůrců komunistického režimu v 80. letech.
Související
-
Biskup Anton Weber vadil za války nacistům, po válce Čechům
V letech druhé světové války stál v čele litoměřické diecéze biskup Anton Weber – Němec, který měl kvůli vstřícnému chování k českým věřícím problémy s nacisty. (Repríza.)
-
Ottavio de Liva. Vatikánský diplomat, kterého komunisté vyhnali z Prahy
Před 71 lety v Československu naplno probíhala kampaň KSČ proti církvi. Na jejím počátku se komunistům podařilo vyhnat posledního vatikánského diplomata Ottavia de Livu.
-
Po Pavlovi nám zbyl jen rozbitý kufr. Příběh politického vězně Jiřího Wonky
Nedávno uplynulo 30 let od smrti disidenta Pavla Wonky. Zemřel 26. dubna 1988 za nevyjasněných okolností v cele kriminálu v Hradci Králové, utýraný komunistickým aparátem.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
