Mám nejraději, když k historickým příběhům můžu dopsat poslední kapitolu, říká geofyzik Šindelář

Archeologové zavedli kameru do nově objevené dutiny v kostele na Piaristickém náměstí v Českých Budějovicích. Jsou tu zřejmě uloženy ostatky Jindřicha Libraria, prvního převora dominikánského kláštera. Na snímku Jiří Šindelář ze společnosti GEO-CZ
Archeologové zavedli kameru do nově objevené dutiny v kostele na Piaristickém náměstí v Českých Budějovicích. Jsou tu zřejmě uloženy ostatky Jindřicha Libraria, prvního převora dominikánského kláštera. Na snímku Jiří Šindelář ze společnosti GEO-CZ

Historie vydává díky moderním technologiím skryté poklady, které zůstávají mimo dosah klasických archeologických metod. Hostem Leonarda Plus byl geofyzik Jiří Šindelář z Archeologického ústavu Akademie věd České republiky.

„Nemůžeme všechno vykopat,“ připomněl vědec. „Ve chvíli, kdy objevíme nějaký relikt historického objektu nebo artefakt, tak když odkryjeme nadložní vrstvy a umožníme přístup vzduchu, tak chtě nechtě začíná i jeho zkáza.“

Proto je třeba maximálně využívat možnosti moderních technologií k šetrnému průzkumu historických reliktů a artefaktů, aby byly zachovány pro další generace.

„Historie je pro posluchače nejlepší, když se vypráví formou příběhu. My tedy objevujeme dávno  zapomenuté příběhy... Ty máme rádi všichni a já osobně mám nejraději, když mohu k nějakému historickému příběhu dopsat poslední kapitolu,“ svěřil se geofyzik.

Už před lety jsme zakoupili adresu virtualheritage.eu s myšlenkou, že vytvoříme něco jako virtuální muzeum. To by umožňovalo ukazovat lidem ty věci, které fyzicky představit nejdou, tedy modely kostelů, klášterů, celých historických měst. Takovým exponátem by mohl být třeba i příběh průzkumu hrobky Rožmberků. Problém je, že už nemáme sílu, abychom takovou věc rozchodili.
Jiří Šindelář

Ten zdůraznil přínos týmové práce. „Ono to může vypadat jako one man show, kdy přišel nějaký Šindelář, ale ono to tak není. Jsem jen jeden člen týmu, který se mi podařilo dát dohromady. Vždy na průzkumu spolupracuje řádově na 20 lidí, odborníků z nejrůznějších oborů... Vždy je to o týmové spolupráci.“

Mezi četné úspěchy Šindelářova týmu patří rekonstrukce podoby svaté Zdislavy z Lemberka. „Byli jsme osloveni kolegy z Jablonného v Podještědí, kde jsou ostatky této české světice v kostele uloženy, jestli bychom jí forenzní vědou dokázali vrátit tvář.“

„Už několik let spolupracujeme v mezinárodním týmu s Cícerem Moraesem z Brazílie, předním světovým specialistou na rekonstrukci obličeje podle lebky... A to se povedlo přesně před rokem, kdy jsme zveřejnili podobu této české světice.“

Úplně první rekonstrukcí podoby v České republice nebyla významná světská ani církevní osobnost, ale byla to tvář tzv. čelákovického upíra, jednoho z těch zvláště pohřbených, kteří byli před více než 50 lety nalezeni archeologickým výzkumem v Čelákovicích.
Jiří Šindelář

Zdislava nebyla jedinou historickou osobou, které věda vrátila její tvář. „Na podzim loňského roku jsme měli možnost pracovat na podobě české královny Judity Durynské.“

„Vyvinuli jsme speciální metody, jak nekolizně a bezkontaktně získat přesnou digitální kopii lebky a kosterních ostatků, protože není možné z kostelů a jejich relikviářů brát ostatky svatých, ty někam převážet a podrobovat výzkumům,“ vysvětlil Šindelář.

Takže je z fotografií nebo filmového záznamu vytvořena naprosto přesná kopie lebky, kterou pak mohou posuzovat antropologové nebo 3D designéři, kteří pak vytvoří pravděpodobnou podobu konkrétního člověka.

Lidé si myslí, že při rekonstrukci obličeje dávno zemřelého člověka je to více umění než věda, ale forenzní vědci řeknou, že to je naopak. Dokonce i na základě nejrůznějších teoretických studií je prokázáno, že výsledek takové práce je více než z 90 % skutečností a pravdou.
Jiří Šindelář

„Na sklonku loňského roku jsme měli možnost provést nedestruktivní průzkum a 3D dokumentaci Relikviáře sv. Maura, významné české památky v Bečově nad Teplou,“ vzpomněl geofyzik.

Relikviář sv. Maura

Nejen, že se jeho týmu podařilo vytvořit detailní a naprosto přesný digitální model relikviáře, ale vědci ho podrobili i průzkumům v neviditelných spektrech světla. „Takže se můžeme znovu podívat na přesné určení drahokamů, kterých je na relikviáři nespočet, více než stovka.“

Podstatou tohoto konkrétního výzkumu je představit relikviář veřejnosti tak, jak ho nezná. „I když je vystavený, lidé se mohou kolem neprůstřelné vitríny pohybovat v nějaké vzdálenosti a omezeném světle. My ale představíme relikviář v takových detailech, které by nikdo z nich neviděl,“ slíbil vědec.

„Takových památek děláme celou řadu, a proto doufám, že se nám podaří konečně rozchodit zmíněný virtualheritage.eu a postupně představovat veřejnosti výsledky naší práce touto formou. Chybí nám v týmu ale zapálený webmaster, takže to stále oddalujeme a vypomáháme si zatím Facebookem Naše historie,“ pozval na internet zájemce nejen o archeologii Jiří Šindelář.

Jak probíhá 3D mapování zatopených jeskyň? Co pomáhá odhalit letecká archeologie? Co se skrývá v hrobce Jana Jiřího ze Švamberka? Poslechněte si celé Leonardo Plus s Jiřím Šindelářem!

Některé z vědeckých osobností můžete poznat i v méně tradiční roli, jako znalce umění a často jako aktivní hudebníky. Rozhovory s nimi, ve kterých odhalují svoji méně známou tvář, nabízí portál o klasické hudbě KlasikaPlus.cz v seriálu Vědci hudebníci.

Spustit audio

Související