Malý bratr Tibetu

25. únor 2009
Sedmý světadíl

Vysoko v Himalájích ztracený Ladakh dnes stojí na křižovatce, na níž se musí rozhodnout, jakým směrem se do budoucnosti vydá. Možnosti, mezi kterými si ladašští obyvatelé musí zvolit, jsou stejné jako jinde. Mají si zachovat své tradice a z nich vycházející identitu nebo se mají vydat za lákavým vábením líbivé modernizace?

Kdo Ladakh navštívil, místním většinou doporučí první možnost, totiž uchovat si odkaz předků. A zdá se, že k této variantě se pomalu přiklánějí i samotní obyvatelé Ladakhu.

Tradiční buddhistická společnost se opírá o zemědělství v malých vesnických komunitách

Historie tohoto území není tak bouřlivá, jak by se mohlo při prvním pohledu na mapu zdát. Zhruba od 10. století byl Ladakh samostatným královstvím. Vládnoucí dynastii založil potomek králů ze sousedního Tibetu a v té době také začala silná tibetanizace území, jejíž důsledky jsou patrné dodnes. Ladakh má okolo 300 000 obyvatel a většinu z nich tvoří právě původem Tibeťané a jejich náboženstvím je buddhismus. Druhou menší skupinou jsou muslimové, kteří se v Ladakhu usadili po vesměs neúspěšných dobyvatelských nájezdech v průběhu 13. - 17. století. Co se nepodařilo výbojným muslimům, dokázali Dogerští princové, kteří si Ladakh podmanili v polovině 19. století a začlenili jej do svého státu Džammú a Kašmír, jehož součástí je Ladakh dodnes.

Vrátí se mladá generace ke svým  tradicím?

Když o půlnoci na 15. srpna 1947 skončila vláda Velké Británie nad rozsáhlým územím císařské Indie, stálo i před královstvím Džammú a Kašmír rozhodnutí, ke kterému z nástupnických států se připojit. Tehdejší král se rozhodl pro samostatnost, ta ovšem netrvala dlouho a svět byl svědkem první kašmírské války. Džammú a Kašmír je od té doby součástí Indie.

Jaké stopy zanechá modernizace jednoho z nejvýše položených koutů světa?

Problémy miliardové Indie se v Ladakhu odrážejí jako v malém zrcadle. I když svou kulturou, převažujícím náboženstvím a rasovým složením připomíná Čínou okupovaný Tibet, také se mu proto přezdívá Malý Tibet, trable typické pro mnohonárodnostní Indii mu nejsou úplně cizí. V roce 1995, po několika letech rozbouřených vztahů mezi buddhistickou většinou a muslimskou menšinou a po vyostření sporů mezi ladašskými představiteli a vedením státu Džammú a Kašmír, dostaly oba ladašské regiony Leh a Kargil autonomní postavení.

Ne náhodou se Ladakhu říká Malý Tibet

Napjatá situace se díky tomu uklidnila a Ladakh se začal soustředit na to, aby na své přírodní a kulturní přednosti nalákal co nejvíce návštěvníků ze zahraničí. Turistický průmysl, bouřlivě se vyvíjející od poloviny sedmdesátých let, je v současnosti pro Ladakh klíčový. Tvoří rovnou polovinu celkového HDP. Jako všechno ostatní má ovšem i příliv turistů svá pro a proti. A na místních je, zda nebezpečnému tlaku z vnějšku odolají, či ne.

Příliv milovníků velehorské turistiky není překvapivý

Klíčovou roli by v Ladakhu měla sehrát výchova nové generace k ochraně místních zdrojů
autor: Lucie Christovová
Spustit audio