Malé dějiny amerických sankcí

Dwight D. Eisenhower
Dwight D. Eisenhower
Režim ve spárech Moskvy svrhlo lidové povstání, Kreml slíbil, že nezasáhne a dokonce ohlásil odchod své armády. V příštích dnech se ruské síly daly nenápadně do pohybu a pak překročily hranice. Celý pruh země byl vtělen do toho, co Ronald Reagan později nazval „říší zla. Stalo se to v Maďarsku a psal se rok 1956.

Americký prezident Dwight Eisenhower hovořil o otřesu a zděšení, ale ozbrojenou reakci odmítl. V atomovém věku to bylo něco příliš nemyslitelné, pokud nebyly v sázce životní zájmy Spojených států. V jaderné válce podle Eisenhowera nemohl nikdo zvítězit.

Americké internetové noviny Daily Beast připomněly, že když bylo maďarské povstání potlačeno, prezident Eisenhower dokonce odmítl uvalit sankce na mezinárodně izolovaný Sovětský svaz a zvláštní věc – připustil sankcemi proti Velké Británii a Francii, aby je přiměl stáhnout ozbrojené síly z Egypta, kde měly obnovit kontrolu nad Suezským průplavem. Sankce vydržely i po příměří, dokud skutečně neodešly. Britové a Francouzi museli na čas zavést přídělový systém v prodeji nafty.

Eisenhowerova vláda nebyla dokonalá, ale v otázce intervence proti Sovětskému svazu byl prezident zdrženlivý a měl pravdu. V jeho stopách šli všichni další američtí prezidenti včetně Baracka Obamy, který nyní reaguje na ukrajinskou krizi. Jeho sankce jsou možná citelnější, ale zřejmě nevydrží, protože řeší mnoho důležitých problémů, jako je Írán nebo Sýrie. Bylo to tak i po maďarské krizi z roku 1956. O tři roky později navštívil viceprezident Richard Nixon Moskvu, kde dojednával Chruščovovu návštěvu v Americe, která proběhla patnáct měsíců poté, co byl v Budapešti oběšen vůdce maďarské revoluce Imre Nagy.

Není to hezké, ale je to tak zvaná reálpolitika. Všichni američtí prezidenti chtěli odvrátit hrozbu jaderného konfliktu se Sovětským svazem či s Ruskem i v případě jeho hanebného chování na jeho mocenské periferii. Prezident Lyndon Johnson uvádí ve svých pamětech, že roku 1968 bohužel nemohl ihned účinně reagovat na vpád sovětské armády do Československa. Netrvalo dlouho, a jeho nástupce Richard Nixon zahájil intenzivní jednání o odzbrojování a vydal se na svou historickou návštěvu Moskvy.

Lyndon B. Johnson

Také George Bush mladší reagoval velmi opatrně, když ruská armáda vpadla roku 2008 na příkaz Vladimíra Putina do Gruzie. Poslal do této oblasti několik lodí a stejně jako Lyndon Johnson odložil plánovanou diskusi o jaderných zbraních. Bush se prostě držel jasného scénáře, přestože se prezidentský kandidát jeho republikánské strany John McCain dožadoval přijetí Gruzie do Severoatlantické aliance, které by oprávnilo americký vojenský zásah.

Svět je samozřejmě jiný než v roce 1956. Rusko není Sovětský svaz, ale stejně jako on chce ovládat země, které pokládá za sféru svého vlivu. Na jeho území také zůstal arzenál osmnácti set strategických jaderných zbraní. Studená válka, jak ji pamatujeme, skončila, ale prezidentu Baracku Obamovi zůstal úkol odvrátit nukleární konflikt.

Když Američané odmítnou vydávat víza ruským hodnostářům a oligarchům, bude je to mrzet, a hospodářské sankce mohou poškodit ruskou ekonomiku, která klesá do recese. Ale západoevropské a v menší míře i americké podniky mají v Rusku důležité zájmy a ruský plyn ohřívá velkou část kontinentu od Prahy přes Berlín až po Řím. Moskva může navíc zavést vlastní sankce.

A zase – vydrží sankce, když jsou tu další hrozby? Otevřeně řečeno, co je důležitější pro Spojené státy – proplesknout Kreml nebo bránit jadernému vyzbrojení Íránu, což se neobejde bez ruské spolupráce? Kromě toho hraje na Krymu roli, že tam žije šedesát procent rodilých Rusů a jen 24 procent Ukrajinců. O tamní krizi se kdysi zasloužil sovětský vůdce Chruščov, původem Ukrajinec, který roku 1954 daroval Krym Ukrajinské sovětské republice, ale tehdy to byl jen bezvýznamný gambit v monolitu Sovětského svazu. Na současném Krymu sice žijí lidé, kteří chtějí zůstat v nezávislé Ukrajině, ale je jich tam jen menšina.

Nikita Chruščov na návštěvě USA v roce 1959 (spolu s Richardem Nixonem)

To všechno samozřejmě neopravňuje ruského prezidenta Putina, aby se neohlížel na mezinárodní právo a poloostrov si s pomocí armády a rychlého referenda přisvojil. Ale ruské vpády do Maďarska, Československa a nedávno i do Gruzie byly stejně nezákonné. Americký prezident Obama stejně jako předchůdci reaguje stejně opatrně, protože má na mysli širší zájmy Spojených států a vyhýbá se velmocenskému konfliktu s nepředvídatelnými následky.

U domácí republikánské opozice si tím vysloužil ostrou kritiku. Jeho někdejší prezidentský protikandidát, senátor John McCain řekl, že pokud Spojené státy a jejich spojenci nezareagují přiměřeně, pošlou tím Vladimíru Putinovi signál, že ruský vojenský zásah na Ukrajině může být ještě agresivnější. Když se ho komentátorka americké televize NBC zeptala, co by tedy udělal, připustil, že je to sice tragické, ale že nevidí možnost vojenské intervence.

Republikánský předseda Sněmovny reprezentantů John Boehner by rád urychleně schválil vývoz amerického zemního plynu do Evropy, který by nahradil ruské dodávky. Putin by tím přišel o zisky, kterými financuje své geopolitické cíle. List Washington Post poznamenal, že něco takového by se neobešlo bez dosud nevyřešeného přenosu hmoty na dálku.

Američtí prezidenti už dlouho vědí, že ne každá nespravedlnost může být odčiněna rozpoutáním ještě větší tragédie. Letos si připomínáme, že před sto lety vypukla první světová válka. Byl to konflikt vedoucí k nekonečným hrůzám, které si na jeho začátku nikdo nedovedl představit. Americká historička Barbara Tuchmanová o něm napsala, že válka je dílem politiků, kteří se přepočítají. Věděl to Dwight Eisenhower, a ví to i Barack Obama.

Zpracováno ze zahraničního tisku.