Magdalena Bartošová: Je pět minut po dvanácté a turecká opozice se zvolna probouzí
Turečtí sociální demokraté označili nedělní referendum za zfalšované a odmítli uznat jeho výsledek. Strana napadla absurdní rozhodnutí Ústřední volební komise, která v rozporu s volebním zákonem už po začátku sčítání hlasů oznámila, že sečte i ty neorazítkované hlasovací lístky.
Rozhodnutí, které i pozorovatelé z OBSE označili ve středu za protiprávní, vyvolalo u domácích odpůrců prezidenta Erdogana rozhořčený odpor. Ten se v neděli nejprve šířil jen na sociálních sítích, později se ozýval z těch čtvrtí Istanbulu, kde se lidé vykláněli z oken bytů a tloukli vařečkami do hrnců a pánví, jako se to dělo při protestech v Gezi parku, a v dalších dnech vyšli někteří odvážlivci do ulic přesto, že v zemi už devět měsíců vládne výjimečných stav.
V sekulární istanbulské čtvrti Bešiktaš policie v úterý večer vtrhla do bytů 38 protestujících s odůvodněním, že podněcují občany k odmítnutí výsledků referenda. Na protestech v Istanbulu a několika dalších městech je zajímavé to, že lidé napadají nejen výsledky referenda či jeho průběh, ale také zbabělé vedení sociální demokracie, která přihlížela Erdoganovým čistkám, aniž řekla popel.
Její předseda Kiličdaroglu nebyl slyšet, když se v zemi zatýkalo a znárodňovalo po pokusu o vojenský převrat, mlčel při procesech s novináři a akademiky a dokonce i tehdy, když se ve vězení ocitli kolegové poslanci a členové vedení prokurdské levicové strany HDP. Teď se zdá, že sociálně demokratičtí voliči tlačí svou stranu k akci.
Totéž ale dělají i voliči nacionalistů. Referendum by tak teoreticky mohlo v Turecku nastartovat novou politickou dynamiku. Proti Erdoganově politickému islámu stojí jen tři hlavní opoziční síly: sociální demokraté, prokurdská levice a nacionalisté - strany, které na jaře 2015 v parlamentních volbách Erdogana společně porazily, ale protože se spolu nedokázaly na ničem domluvit a nesestavily vládu, umožnily tak Erdoganovi vypsat nejdřív předčasné volby a následně referendum.
Neblahý důsledek referenda
Před opakovanými volbami už neměla prokurdská strana nejmenší šanci, protože zemi krátce předtím zasáhla vlna atentátů, jejichž autorství vyšetřovatelé připsali Kurdům. Vedení sociální demokracie ve středu naznačilo, že by možná mohlo bojkotovat jednání tureckého parlamentu.
V táboře nacionalistů je také živo: prezident Erdogan slíbil před referendem vicepremiérské křeslo jejich lídrovi Bahcelimu, když bude strana v referendu hlasovat ANO, ale nacionalisté svého vůdce naprosto ignorovali a hlasovali proti Erdoganovi.
Poslechli naopak vycházející hvězdu nacionalistů, disidentku uvnitř nacionalistické strany Meral Aksener: ta před referendem jasně řekla, že bude hlasovat proti Erdoganovi, a jak řekla, tak udělala.
Objela se svým hlasitým NE celé Turecko, pronajala si sály, pozvala účastníky a když se ji kritici pokoušeli zesměšnit, třeba tím, že na ni na pódium házeli podvazky, pořádně se na ně rozkřikla. V porovnání s Bahcelim, který se nechal Erdoganem v referendu koupit, vypadá teď jako skutečný lídr ona.
K nečekaným změnám může dojít i ve třetí opoziční straně, levicové a prokurdské HDP. Někteří komentátoři nevylučují, že by Erdogan mohl její vedení vyvést z vězení a začít s nimi jednat. Pokud by to totiž neudělal, mohla by s vedením prokurdské levice začít jednat opoziční sociální demokracie.
Sbližování opozičních stran by tak mohlo být pro Erdogana velmi neblahým důsledkem referenda, ve kterém vyhrál jen těsně a navíc patrně za cenu skandálního podvodu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
