Magazín Leonardo – Neživá příroda

15. červenec 2015

Těžko bychom hledali plyn s horší pověstí, než je oxid uhličitý. Nad tím, jak snížit jeho emise, si už dlouhé roky lámou hlavu nejen ekologové, ale i ekonomové a technologové.

Vedle hlasů prosazujících obchodování s povolenkami nebo pohřbívání průmyslově produkovaného oxidu uhličitého pod zem se nabízí i jedno na první pohled docela jednoduché řešení: odsávání oxidu uhličitého přímo ze vzduchu. Jenže v současnosti připadá na jeden milion všech molekul ve vzduchu jen asi 390 molekul oxidu uhličitého. To je docela zanedbatelné procento, které až doposud odsuzovalo všechny pokusy o filtrování vzduchu ke ztrátovosti.

Kalifornská start-upová společnost Global Thermostat však uvedla do provozu dvě prototypní zařízení, která prý dokážou oxid uhličitý odčerpávat s tak nízkými náklady, že se takto získaný plyn dá se ziskem prodávat sodovkárnám i mnoha dalším podnikům.

Jak toto zařízení funguje? A nakolik může zatřást jak s cenou oxidu uhličitého, tak i s trhem s emisními povolenkami? Odpovědi nabídne středeční Magazín Leonardo, v němž uslyšíte Gracielu Chichilnisky, spolumajitelku firmy a zároveň ekonomku, matematičku a také „architektku" kjótského obchodování s emisními povolenkami, kterou emise oxidu uhličitého zaměstnávají dodnes.

autor: Tereza Burianová
Spustit audio