Lukáš Jelínek: Zvyšují čeští katolíci svoji prestiž?

V našem prostředí panují mezi společností či státem a katolickou církví pokřivené vztahy. Hledat viníka by nebylo snadné. Své udělalo čtyřicet let nesvobody, za níž kvetl vulgární materialismus. Dnes, po čtyřiadvaceti letech demokracie, se symbolem materialismu paradoxně stala katolická církev – zejména kvůli rozsáhlým církevním restitucím.

Katolická církev bude po vydání majetku patřit ke klíčovým hospodářům na tuzemské půdě. Přesto se v řadě ohledů staví do role menšiny, které je soustavně ubližováno a která je cenzurována.

Přitom kardinál Duka je v médiích veřejné služby jako doma a často prezentuje i velmi neotřelé názory. S chutí zabrousí do politiky i při jiných příležitostech. Naposledy kritizoval mluvení o prý nic neříkající korupci a policejní zásah na Úřadu vlády, který vyústil v zatčení ředitelky premiérova kabinetu Jany Nagyové, nyní Nečasové. Velký ohlas také kdysi měla Dukova slova, v nichž protestující odboráře na Václavském náměstí přirovnal k lůze. Razantní Dukovy projevy kontrastují s jistým ostychem katolické církve jako takové jednoznačně se vyjadřovat k otázkám, které společnost soustavně pálí. Máme zde víc církev kázající, než naslouchající a diskutující.

Papež František zvolil odlišný přístup. Razí pojetí skromné církve, jejímž cílem je starost o chudé a o lidi na okraji společnosti. Před časem na Sardinii promluvil i k odborářům a nezaměstnaným a žádal důstojnost a ochranu pro všechny lidi práce, stejně jako regulaci kapitalismu. Do vlastních řad zase 20. září adresoval věty: „Nemůžete sloužit Bohu i mamonu. To není komunismus. Toto je čiré evangelium. Toto jsou Ježíšova slova." V praxi pak ve středu papež pozastavil na tři měsíce činnost německému biskupovi Franzi Peterovi Tebartzi-van Elstovi, který je kritizován kvůli nákladné přestavbě svého sídla v Limburgu za 31 miliónů eur.

Od Dominika Duky si druhdy mnozí slibovali komunikativnost a civilnost, prošel si koneckonců komunistickým vězením a za svůj život navázal řadu cenných kontaktů i v mimocírkevních kruzích. Dočkali jsme se ale konzervativního církevního hodnostáře shlížejícího na společnost shůry a aktivního především v politických kuloárech. Na sociálních sítích se již měsíce diskutuje o odlišnosti primase českého od stávajícího papeže. Šlo zaznamenat i námět na sepsání výzvy papežovi, aby zbavil také Duku úřadu.

Tak jednoduché to asi nebude. Jedna věc je prestiž církve ve společnosti, druhá pak spokojenost či nespokojenost jejích členů s pastýři. Názor českých věřících nijak silně nezní. Přitom jakkoliv katolická církev není demokraticky organizovanou strukturou, papež František pozorně sleduje, kde rozšiřuje a kde naopak zužuje svůj potenciál oslovit populaci. Asi by bylo zajímavé vědět, jak si v této souvislosti Vatikán zanalyzoval vyrovnání našeho státu s církvemi, průběžné diskuse kolem něj a třeba i aktuální spory o nemovitosti v areálu Pražského hradu. Kardinál Duka ale jako by spíš razil marketingovou zásadu, že i negativní reklama je reklama.