Lukáš Jelínek: Zemanovy zkušenosti se ještě Pavlovi mohou hodit
Dlouho očekávané setkání Miloše Zemana s Petrem Pavel proběhlo v klidu. Netřískalo se do stolu, nezvyšoval se hlas. Oba pánové mají svá léta i zkušenosti. O Zemanovi se ví, že si rád povídá se zajímavými lidmi, Pavel se zase učí orientovat v provozu vysoké politiky. Proč si tedy neposlechnout pár rad starého rutinéra?
Můžeme se tvářit kysele, když slyšíme, jak Zeman dokolečka hovoří o rozporu mezi legitimitou přímo zvoleného prezidenta a jeho slabými formálními pravomocemi. Buďme ale rádi, že nic nepředstírá, naopak přiznává chuť ukousnout si z ústavního koláče co nejvíc. Nebylo by divu, kdyby i Pavlovi vykládal, jak na to.
Čtěte také
Ten se teď tváří odmítavě. Chce hrát podle pravidel a v jasně daných mantinelech. Opakuje, že míní být prezidentem aktivním, nikoli aktivistickým. Což v překladu znamená, že jej uvidíme i uslyšíme, ale nebude zasahovat do práce a kompetencí vlády ani dalších ústavních aktérů. Díky za to, klid a pořádek ještě víc než celá země potřebuje především prezidentský úřad.
Také si ale řekněme, že Pavlovi se to pěkně mluví, když se středopravicovým kabinetem Petra Fialy sdílí stejné ideje a hodnoty. Co kdyby se ale po příštích sněmovních volbách vláda vystřídala? Respektoval by Pavel též kurz Andreje Babiše? Nevrátili bychom se zpět do stádia pošťuchování a partyzánských akcí?
Prezidenti v učebnicích
Čtěte také
Pak by se mu třeba i nějaké tipy a fígly od ostříleného praktika a znalce jak legislativního procesu, tak i politických stran a kuloárů docela hodily. Anebo si představme teoretickou možnost, že vládní většinu dají dohromady strany fandící cestě spíše maďarské než západní. Dokázal by Pavel i v takové situaci respektovat stěžejní roli vlády v zahraniční politice, anebo by si šel svou vlastní cestou jako jeho předchůdci, Václava Havla nevyjímaje?
Odpověď na tuto i další otázky nám dá až čas. Každý z dosavadních prezidentů měl svoje větší či menší mouchy a každý po sobě na Pražském hradě zanechal nějakou stopu.
Citlivou věcí rovněž je, komu a nakolik hlava státu naslouchá. Miloš Zeman měl „přítele po boku“ v byznysmenovi Martinu Nejedlém, Petr Pavel jej má v byznysmenovi a exdiplomatovi Petru Kolářovi, jenž od prezidenta prý nechce nic víc než vstupní kartičku na Hrad.
Čtěte také
První důvěrník je známý kontakty na východ, druhý kontakty na západ. Obecně však platí, že prezident se má spíš než o jakési „poloporadce“ vykukující ze zákulisí opírat o transparentní a profesionálně šlapající kancelář, jež vedle běžných byrokratů může zahrnovat též špičkové experty na zahraniční, domácí, ekonomické i právní záležitosti.
Ta Zemanova byla vším možným, jen ne standardně fungující institucí. Už proto nebude k zahození Pavlem avizovaný průvan. Musí však vycházet ze znalosti reálného stavu, nejen z drbů a spekulací.
Tím spíš má hluboký smysl osobní kontakt mezi končícím a nastupujícím prezidentem. Pavel pozval Zemana na svoji inauguraci a vyřídil i prosbu manželky o zprostředkování kontaktu s paní Zemanovou. Tak to má být. Různost názorů a stylu by neměla vrhat stín na předávání funkce. Naštěstí vrcholní politici zpravidla dopředu myslí na to, jak budou popisováni v příštích učebnicích, a dávají si pozor, aby si svými klíčovými kroky nezkazili pověst. I když v případě Miloše Zemana je toho k zachraňování už jen hodně málo.
Autor je politický analytik
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
