Lukáš Jelínek: Zelená a pirátská alternativa v mlhách

V českém politickém prostředí se však v poslední době začala množit zdánlivě apolitická hnutí sbírající sympatizanty kritikou těch, co vládli nejen v posledních letech, ale desetiletích.

Klasická levice i pravice se tak musí potýkat s Okamurovým Úsvitem přímé demokracie a Babišovým hnutím ANO, které již několik měsíců dokonce vede žebříčky stranických preferencí. Je ale otázka, jestli právě jim patří budoucnost.

Úsvit absolvoval havárii se svojí eurolídryní Klárou Samkovou a od té doby je o něm slyšet minimálně. ANO zase slibovalo občanům, že bude líp a místo nemehel začnou vládnout odborníci, leč výkony jeho ministrů včetně Andreje Babiše v mnohém zaostávají za očekáváními. Hnutí se rovněž rozchází s populárními sympatizanty typu Hany Marvanové, jež skončila v roli náměstkyně ministryně spravedlnosti, nebo Jana Kasla, který měl vést kandidátku ANO v pražských volbách.

Čtěte také

Za normálních okolností by platilo, že stínem zavedených parlamentních stran budou k demokracii, někdy až radikální demokracii, se hlásící subjekty, jež oslovují aktivní a přemýšlivé příznivce především z řad mladších městských obyvatel.

Do této množiny lze u nás zařadit Stranu svobodných občanů, Stranu zelených či Českou pirátskou stranu. Svobodní jsou na vzestupu: získali mandát v Evropském parlamentu a brousí si zuby na sněmovnu. Zato zelení a piráti v eurovolbách pohořeli a jejich předsedové odstoupili ze svých funkcí.

Předvolební debata ČRo Plus, Ivan Bartoš|foto: Filip Jandourek

Přitom procentuálně jdou obě strany nahoru. V evropských volbách 2009 získali zelení 2,06 % hlasů, ve sněmovních volbách 2010 to byla 2,44 %, loni 3,19 % a v květnových eurovolbách 3,77 %. Vypadá to jako cesta zpátky na výsluní – ovšem tuze pomalá, v drobných krůčcích.

Piráti v předchozích eurovolbách samostatně nekandidovali, do sněmovny v roce 2010 dostali osm desetin procenta hlasů, v roce 2013 už 2,66 % a v letošních eurovolbách pak 4,78 %.

Čtěte také

Smutnější ale je, že stejně jako jejich konkurence, ani zelení s piráty nedokázali přesvědčit podstatnou část svých fanoušků z podzimu, aby jim dali hlas též na jaře. Zelení takto přišli o více než sto tisíc voličů a piráti o zhruba šedesát tisíc voličů. Přitom právě jejich elektorát by šlo mít za eurooptimistický, ba kosmopolitní.

Zelení i piráti se evidentně bojí, aby nezamrzli. Pro jistotu – a řekněme, že celkem oprávněně – bojují proti pětiprocentní hranici pro vstup do Evropského parlamentu. Stojí též před úkolem zatraktivnit svůj program. Zároveň se chystají představit nové vedení.

Evropský parlament|foto: European Parliament

Ondřej Liška rezignoval na předsednictví zelených, poněvadž prohrál už několikeré volby. Stranu zatím povede první místopředsedkyně Jana Drápalová, kterou předchází dobrá pověst z brněnské komunální politiky. Přirozenou lídryní ale není.

Proslýchá se, že na blížícím se sjezdu má větší šanci než Liškův – a dříve i Bursíkův – vytrvalý oponent Matěj Stropnický zkušený pražský komunální politik Petr Štěpánek. I on ale už dříve dobýval u zelených špičkové pozice a zdá se, že teď má šanci hlavně proto, že došly zásoby kandidátů.

Na čele pirátů zas bude obtížné si představit někoho jiného než z moře se stahujícího Ivana Bartoše. Za daného stavu tvrdit, že zelení a piráti jsou akceschopnou alternativou, by pak bylo přinejmenším předčasné.