Lukáš Jelínek: Ve sporu o veřejnoprávní média se hodí mít promyšlené další kroky

Čtěte také

Slovenská lekce. Poslouchejte sérii o tom, jak Fico oslabil nezávislost televize a rozhlasu

Když se však zaměříme na chování premiéra i řady ministrů k novinářům, ale také k neziskovým organizacím, expertům, nezávislé státní správě nebo justici, zjistíme, že změna financování médií veřejné služby zapadá do ucelené mozaiky přístupu současných mocných ke státu, který mají na základě volebních výsledků spravovat.

Ono je nakonec jedno, jestli na nezávislost veřejnoprávních médií poté, co budou financemi přivázána ke státnímu rozpočtu, sáhne tato nebo jiná vláda. Na Slovensku se o převedení pod erární rozpočet postaral kabinet Igora Matoviče, ovšem na peníze rozhlasu a televize citelně sáhl až kabinet Roberta Fica.

Leda by chtěl Babiš stihnout obojí – čemuž by nasvědčovalo, že z hlediska příjmů má být Česká televize vržena do roku 2008 a Český rozhlas do roku 2005. A co vláda? Ona by dokázala hospodařit s rozpočtem dvacet let starým?

Chabá argumentace

Legitimních důvodů, proč přistoupili zaměstnanci veřejnoprávních médií k výstražné stávce, je řada.

Čtěte také

Babiš by měl zabojovat o veřejnoprávnost médií a nevydávat se naší cestou, říká slovenský expremiér

Od chabé vládní argumentace, v níž hraje prim neprůstřelné tvrzení „prostě to máme v programu“, přes polopravdy při popisování evropského mediálního trhu či absentující veřejnou diskusi, která v jiných zemích trvala celá léta, až po výroky koaličních politiků, podle nichž má po poplatcích přijít na řadu posuzování obsahu vysílání.

Lavina se však valí, zákon brzy začne projednávat Sněmovna a všichni aktéři příběhu by se měli zamyslet nad tím, co dál. Koalice se cítí být na koni. Ke změně postoje by ji mohly přimět jedině masivnější veřejné protesty či stávky, do nichž by se zapojily i další odborové organizace a svazy.

Nástroje opozice

Další nástroje má v rukou sněmovní opozice. Může obstruovat, čímž poukáže na závažnost tématu pro českou společnost.

Čtěte také

Chceme posílit kontrolu nad financemi a pak i obsahem médií, zní z SPD. Lidovci: To je meritum změny

Pokud ovšem nevymyslela zničující parlamentní zbraň, jednoho dne její snahy utne koalice stanovením pevného termínu pro hlasování, což je zvyk zpopularizovaný kabinetem Petra Fialy (ODS). Vládní většina je s to přehlasovat i Senát nebo prezidentské veto.

Opozice už nyní hrozí Ústavním soudem. Naformulovat žalobu tak, aby byla úspěšná, však nemusí být jednoduché. Bránit se mohou i dotčená média, jejich pouť justičním labyrintem by ale byla obtížnější než poslanecká.

Stížnost by každopádně musela poukázat na likvidační potenciál legislativních změn, pokud by pro Českou televizi a Český rozhlas znamenaly zásadní meziroční propad v příjmech. Na to myslí zejména evropské právo, ale i to české má pojistky, které lze v případě skokového miliardového snížení hodnoty majetku aktivovat.

Kompromis?

O možnosti kompromisu se nyní příliš nemluví. Jak dlouho ale koalice vydrží ukazovat svaly? Není přece jen šance, aby veřejný tlak zajistil veřejnoprávním médiím při přechodu jejich financování na státní rozpočet lepší výchozí pozici? Neexistuje žádná možnost, jak naformulovat ústavní pojistky akceptovatelné oběma tábory?

Politolog Lukáš Jelínek|foto:Kateřina Cibulka, Český rozhlas Plus

A co až se politické poměry změní? Půjde několika tahy pera obnovit koncesionářské poplatky, nebo by měla dnešní opozice předem pracovat například se skandinávským modelem speciální daně, s níž nelze jen tak hýbat?

Nástrojů, jak si mohou dupnout, mají politici víc. Zejména mediální rady, které si vybírají k obrazu svému. Už proto počítejme s tím, že spor o podobu médií veřejné služby a jejich nezávislost bude dál pokračovat.

Podstatné je, jak na něj budou zainteresované strany připraveny. Vláda si nevystačí s kolovrátkem jednoduchých manter. A její kritici by zase měli vést v patrnosti, že ani spravedlivé rozhořčení bitvy nevyhrává. Podstatné je mít dobře promyšlené a načasované další kroky.

Autor je politický analytik