Lukáš Jelínek: V hlavní roli Ústavní soud

V takové situaci se mu určitě nerozhoduje dvakrát komfortně. Nezapomínejme, že Ústavní soud ze své podstaty stojí na pomezí práva a politiky a jeho členové jsou normálními lidmi z masa a kostí, ale i s určitým viděním a výkladem světa. To se promítá do jejich verdiktů a stále častěji i do minoritních stanovisek, kterými se ti soudci, co byli kolegy přehlasováni, odlišují od většiny, jež se dohodla.

Ústavní soud musí pokaždé zvažovat, jestli akt, o kterém má rozhodnout, mu přísluší posuzovat, jestli došlo k porušení zákonnosti a je natolik vážné, aby musel stanovit sankci. Realita je taková, že Ústavní soud už několikrát varovně zvedl prst, ale trest neudělil. Dává si také pozor, aby příliš neexpandoval na politické bojiště. Myslím, že i tím je ovlivněno rozhodnutí nerušit novoroční amnestii a nevydávat předběžné opatření k naplňování zákona o vyrovnání státu s církvemi. Soud si zjevně nepřeje, aby byl pokládán za automat, do kterého se vhodí žádost a on obratem vyhoví. Členové soudu spíš mají tendenci nabádat politiky, aby šetřili se svými podáními, jakkoli mohou být oprávněná. Jenže vysvětlujte to opozici, která je upřímně přesvědčena, že ústava dostává od koaliční většiny na frak!

Zlatým hřebem této přetahované bude ústavní obžaloba Václava Klause, jež přináší příležitost soudně interpretovat pravomoci hlavy státu a vykolíkovat terén pro všechny prezidenty příští. Zvlášť když se s přímou volbou prezidenta hovoří o jeho silnější legitimitě a jsme už svědky i natolik účelového výkladu ústavy, že nás mnozí přesvědčují o právu prezidenta kdykoli o své vlastní vůli odvolat ministerského předsedu.

Součástí Klausovy žaloby je i výtka, že otálí se jmenováním ústavních soudců. Několikrát se svými návrhy u Senátu pohořel a pak to vzdal. Proto dnes Ústavnímu soudu chybí tři členové a během roku jich skončí dalších sedm. Kdyby nekonal ani prezident nastupující, byl by Ústavní soud ochromen.

Proto je sympatické, že se Miloš Zeman po možných kandidátech do taláru již rozhlíží. Během několika málo měsíců by prý rád Klausovy dluhy splatil. Jména, která sviští veřejným prostorem, přitom vůbec nezní špatně. Na předběžnou nabídku bohužel nekývl ústavní teoretik Jiří Přibáň přednášející v Cardiffu. Odmítla i bývalá nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová, která však Zemanovi doporučila svého náměstka Jaroslava Fenyka, jenž je špičkovým expertem na trestní právo. Kvalifikovaná je i soudkyně Evropského soudního dvora Irena Pelikánová. Své kvality osvědčila též ostravská krajská státní zástupkyně Zlatuše Andělová. Padají také návrhy, aby Zeman oslovil některé ze soudců Nejvyššího správního soudu – Josefa Baxu, Vojtěcha Šimíčka, Kateřinu Šimáčkovou či Zdeňka Kuhna. Jako s pokračujícím předsedou soudu Zeman počítá s Pavlem Rychetským.

Vidím v těchto zprávách pověstné světlo na konci tunelu. V krizi je u nás ústavnost i personální obsazení Ústavního soudu. S neotálejícím prezidentem a novými soudci se lze dočkat pozitivního impulsu. A kdyby se příští parlamentní většina naučila dodržovat psaná i nepsaná pravidla, může inflační vlna podání k Ústavnímu soudu opadnout. Pro podobné zklidnění je nejvyšší čas.