Lukáš Jelínek: Ústavní soud není od toho, aby politikům vyhrával jejich bitvy
První měsíce Babišovy vlády se Ústavního soudu nijak nedotkly. Brzy se ale muži a ženy v talárech budou mít co ohánět. V minulém volebním období tomu nebylo jinak, v tomto ale nápor stížností směřujících z Prahy do Brna může zesílit.
V míře větší než malé za tím vězí pokrytectví politiků. Na jedné straně často varují před aktivismem justice a před tendencí dělat z Ústavního soudu třetí parlamentní komoru. Na straně druhé ale jakmile jim někdo šlápne na kuří oko, nebo když legislativní proces ve Sněmovně, v Senátu a na Hradě nedopadne podle jejich přání, už sepisují podání.
Čtěte také
První dva zákony, které mohou doputovat k Ústavnímu soudu, jsou už na obzoru. Předsedovi Starostů a nezávislých Vítu Rakušanovi vadí snaha rozvolnit zákon týkající se rozpočtové odpovědnosti.
Šéf TOP 09 Matěj Ondřej Havel má zase spadeno na obnovující se elektronickou evidenci tržeb, do níž mají být zahrnuty i platby kartou. Byl by div, kdyby nepřibyly i další položky. Opozice bude například nepochybně pečlivě zkoumat nový zákon zaměřený na veřejnoprávní média a jejich financování.
Bitevní pole
Tam, kde hrozí kolize s Ústavou ČR nebo Listinou základních práv a svobod, jsou podobné kroky pochopitelné. O takové situace nemusí být nouze, zvlášť když mnozí vládní politici vidí protivníky v občanské společnosti, neziskovkách, médiích či akademickém prostředí.
Čtěte také
Jenže opozice, byť v ní pokaždé sedí někdo jiný, si také zvykla vnímat Ústavní soud coby jedno z mnoha bitevních polí, na nichž válčí s koaliční přesilou. Strany chtějí svým voličům ukázat, že to nevzdávají až do posledního okamžiku. Zvlášť když vládní většina může mít sklon ulehčovat si legislativní proces i za cenu porušování jednacího řádu Sněmovny.
Kromě toho opozice cítí šanci prosadit skrze soudní korekci aspoň něco málo ze svých představ, když už s nimi neuspěla v Parlamentu. Jen by si měla uvědomit, že zahlcením Ústavního soudu banalitami může oddálit verdikty týkající se skutečně závažných kauz.
A to ani nemluvě o tom, že se nakonec můžeme dočkat též oficiálního kompetenčního sporu prezidenta s vládou. Když šlo o nejmenování Filipa Turka ministrem, mohl se kabinet tímto způsobem bránit. K tomu se ale neměl ani premiér Andrej Babiš (ANO), ani předseda Motoristů Petr Macinka. V této souvislosti z koalice zaznělo, že by soudci mohli jít prezidentovi Petru Pavlovi na ruku, což není v jejím zájmu.
Přijde kompetenční žaloba?
Teď je situace opačná: vláda se chystá hlavě státu, reprezentující zemi navenek, bránit v účasti na letním summitu Severoatlantické aliance. Nedojde-li k dohodě, Pavel kompetenční žalobu nejspíš podá – a ústavní právníci předpokládají, že by mohla mít šanci na úspěch.
Také nám ale mohou z Brna vzkázat, že ústava je schválně napsána obecně a volně, aby ji šlo interpretovat na základě politických dohod a zvyklostí. Jinými slovy, je to na vás, milí politici, nikoli na paragrafech…
Vzhledem k tomu, že napjaté vztahy mezi vládní většinou a prezidentem, ale i Senátem budou pokračovat, mohou následovat i další pokusy přenést konfliktní témata k Ústavnímu soudu. Pokud ale zrovna nepůjde o brutální ohýbání zákonů nebo o ignorování elementárních ústavních práv a svobod, měli by být politici zdrženliví.
Jinak také mohou jejich voliči získat dojem, že si ulehčují práci a svoji lenost či neschopnost uzavírat kompromisy nahrazují přehazováním míče z politického na justiční hřiště.
Autor je politický analytik
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
