Lukáš Jelínek: Strany trpí nedostatkem členů, ale doplácíme na to všichni
Podle četných vzrušených debat, ba hádek by nezúčastněný pozorovatel mohl soudit, že jsme zemí se zvýšeným zájmem o politiku. Jenže data nijak optimistický vhled nenabízejí. Ke sněmovním a prezidentským volbám chodí zhruba dvě třetiny oprávněných voličů, k ostatním mnohem méně. Sociologové odhadují, že aktivní zájem o politická témata jeví jenom zhruba třetina populace.
A ještě smutněji to vypadá s členstvím v politických stranách a hnutích. Sekretariáty se rády pochlubí každou novou dušičkou, takže víme, že po posledním sjezdu vzrostl zájem o lidovce, že pomalu přibývá Starostů a nezávislých nebo že rychle roste SPD, což je ale dáno hlavně tím, jak se hnutí teprve nedávno otevřelo svým sympatizantům. Přesto nejde o nijak závratná čísla.
Atraktivita stran
Lidovci, kteří jsou po sociální demokracii druhou nejstarší stranou a u nichž se partajní legitimace často dědí z otce na syna či z matky na dceru, mají okolo 17 tisíc členů. Druhá příčka náleží komunistům s 15 tisíci členy, SPD má přibližně 11 tisíc a občanští demokraté deset tisíc členů.
Čtěte také
Zbylé strany udávají nižší tisíce. Nejdynamičtější pokles zaznamenává TOP 09. Dnes má necelé dvě tisícovky členů, což někdejším ambicím otců zakladatelů Karla Schwarzenberga a Miroslava Kalouska zdaleka neodpovídá.
Ze zájmu o členství můžeme vyčíst zejména atraktivitu stranických značek. Obvykle se noví zájemci hrnou k vítězům voleb. V tom možná hnutí ANO zůstává se třemi tisíci členy za očekáváními, ovšem kompenzuje si to oddaností svých voličů. Odpovídá to ostatně profilu hnutí, které nevzniklo zezdola, nýbrž z vůle úspěšného byznysmena.
Politik = zbabělec?
Kam se ale toto naše paběrkování hrabe na prvorepublikovou minulost, avšak i na současnost na západ od našich hranic. Strany se pyšní každým jedním novým příchozím, ale o desetitisících, nebo dokonce statisících členů si mohou nechat jenom zdát.
Čtěte také
Ne všechno se dá svést na měnící se svět. U nás svoji roli nepochybně hrají i smutné zkušenosti s politickými lídry. Na konci 30. let minulého století neměli odvahu postavit se nacistickému Německu, o deset let později předáci demokratických partají nedokázali předejít komunistickému puči, po srpnu 1968 zase mnohými opěvovaní národní vůdci ustoupili sovětským okupantům. S profesí politika jsme si začali spojovat zbabělost a faleš.
Po 20 letech normalizace přišla šance na změnu. Listopad 1989 byl přihlášením se k parlamentní demokracii, nikoli ale k politickému stranictví. Občanské fórum se chlubilo, že zatímco strany jsou jen pro straníky, ono tu je pro všechny. Ke stranictví se stavěl nedůvěřivě i Václav Havel. Staré partaje sice byly pokropeny živou vodou a vznikly i čerstvé, ovšem dál se na ně mnozí dívali skrz prsty.
Seriózní debata vázne
Leccos šlo vyčíst z pozdějších pokusů zakládat stále nové strany a hnutí. Lidem dosavadní subjekty prostě nestačily. Zvlášť když se spousta z nich stáhla do malostranských paláců a slonovinových věží. Politici se nenaučili občanům trpělivě vysvětlovat svoje kroky a oni jim dodnes na oplátku ukazují záda.
Profese politika je z hlediska veřejného respektu nejhůře hodnocenou. Stranické špičky zase nezřídka propadají paranoidnímu vidění světa, mnohé pak občanům oplácejí i arogancí. Seriózní politická debata vázne, mnohé problémy se řeší v přítmí kuloárů a špatná kondice stran dopadá i na kvalitu legislativního procesu.
Partaje už uvažují jen od voleb k volbám. Na víc si netroufají. Ty šikovnější utrhnout vítězství dokážou. Na resuscitaci stranického systému jsou ale i ony krátké. Což ani do budoucna nic dobrého nevěstí.
Autor je politický analytik
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
