Lukáš Jelínek: Senátní úspěch by vládě neměl zamotat hlavu
Kdyby senátní volby pasovaly na referendum o vládě strany Fialovy středopravicové koalice, mohly by se teď naparovat, jak dobře to dělají a jak jim lidé tleskají. Tuto nerozvážnost však pronesl lídr opozičního hnutí ANO Andrej Babiš – a pohořel. Druhé kolo klání o horní parlamentní komoru skutečně nese rysy referenda, výsledný vzkaz je ale vždy pokřiven voličskou účastí, jež byla i letos nízká. Většinu občanů nezvedl z lenošek ani Babiš, ani Fiala.
Už proto by radost ve Strakovce měla být střízlivá. Ke sněmovním, ale i prezidentským volbám chodí lidí podstatně více, což je zdrojem opozičního sebevědomí.
Čtěte také
Kromě toho, překážek i soupeřů se vládě rýsuje až až. Ve sněmovně číhají Andrej Babiš s Tomiem Okamurou. Už víme, že je přes přetahovanou o podobné sympatizanty baví pronášet plamenné projevy, iniciovat mimořádné schůze a být vůči kabinetu kritičtí za všech okolností a za jakoukoli cenu.
Na náměstích se dál budou srocovat nespokojení občané. Rozbuškou zůstává energetická krize a všeobecná drahota. Když je ale člověk naštvaný, dokáže pálit po bezpočtu cílů. V tomto případě i po členství v Evropské unii a NATO nebo po české pomoci Ukrajině. O těch zářijových 70 tisíc demonstrantů na pražském Václaváku se nezasloužil Babiš, nýbrž pestrá koalice radikálů zprava i zleva. Ti budou s každým chybným či liknavým krokem vlády sílit a rozkvétat.
Uchovat sociální smír a stabilizovat společnost
Čtěte také
Brzy též uvidíme, nakolik centrum metropole zaplní Českomoravská konfederace odborových svazů. Držet se naštěstí hodlá jen sociálních a ekonomických témat, v nichž má kabinetu co vyčítat.
Vedle bagatelizování role tripartity zejména pomalost, nesrozumitelnost a nesystematičnost protikrizových opatření. Zatím je dost opomíjených a v zahraničí přitom realizovaných forem pomoci lidem, nemluvě o nechuti zevrubně se podívat na příjmovou stránku státního rozpočtu. Už i s vládou spolupracující ekonomové varují, že bez změn daní bude náš stát neufinancovatelný.
A pak tu ještě máme samotný Senát. Drtivá koaliční převaha v něm zůstane zachována. Starostové a nezávislí sice oslabili, rozroste se ale klub, který má dosud ODS společný s TOP 09, radují se i lidovci. Hnutí ANO rozšíří počet svých senátorů a dosáhne na vlastní klub, nakolik ale bude hlasitým oponentem vlády, se odvine od schopností jeho členů.
Čtěte také
Okamurova SPD pohořela, pozornost zato k sobě budou poutat dvě nezávislé političky a právničky, jejichž fankluby tvoří především radikálové srocující se na ulicích. Daniela Kovářová již avizovala, že se „nenechá umlčet“, a ani o prořízlých ústech Jany Zwyrtek Hamplové nemusíme mít pochybnosti.
Pro Senát je přitom typické, že ani nominanti vládních stran nejsou jen hlasovacími mašinami a výstupům ze sněmovny nezřídka oponují. Po těchto volbách by se měla koalice ještě více soustředit na hladký chod legislativního procesu a rozepře řešit včas. Jinak se budou opakovat situace, jako když se dosluhující předseda komory Miloš Vystrčil ostře pustil do ministra průmyslu za STAN Jozefa Síkely.
Nevíme přesně, kdo všechno a proč nepřišel v pátek a sobotu volit. Spíš než o nadšené vládní příznivce šlo o jedince zklamané či frustrované. Ti často dlouho mlčí a pak klidně hlasují pro extrémní subjekty jako naposled v Itálii nebo Švédsku. Tím spíš by si měla vláda uvědomit, že jejím úkolem není jen manažersky vyřešit problémy s energiemi a inflací. Mnohem náročnější úkol je uchovat sociální smír a stabilizovat společnost, aby v ní na pozadí legitimního střetu koalice s opozicí nebobtnaly tendence zatočit s celým ústavním systémem a polistopadovým vývojem.
Autor je politický analytik
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
