Lukáš Jelínek: Pro virus nezapomínejme na lidská práva a právní stát

A to i takovým, které toho moc nevyřeší, ale zato hrají do karet politickým šmejdům, kteří stejně jako šibalové, co podvodně nabízejí předražené hrnce, nabízejí cinknuté zboží. Na každou složitou otázku mají jednoduchou odpověď. Pšenka už jim poslední dobou bohužel kvete i v postkomunistické Evropě.

Čtěte také

Jan Vávra: Nenechat se vystrašit!

Tím spíš bychom si měli vážit jedinců, kteří jsou citliví jako pověstní kanárci v dolech a slyší i trávu růst. Takoví se před více než 40 lety začali bez ohledu na ideovou orientaci sdružovat v Chartě 77.

Po komunistickém režimu nechtěli vlastně nic víc, než aby dodržoval své zákony a mezinárodní lidskoprávní závazky. Je to už dávno a lidí, kteří svoji zásadovost a statečnost osvědčili v totalitních poměrech, ubývá. Stále ale ještě jsou mezi námi a my bychom jim měli naslouchat.

Osmička signatářů Charty 77 se nedávno obrátila na českou vládu s výzvou, aby se připojila k 16 zemím Evropské unie, které se 1. dubna přihlásily k demokratickým hodnotám a respektování právních základů států.

Příležitost dělá zloděje

Čtěte také

Luboš Palata: V poločase koronaviru. Česko má ve V4 nejvíce obětí, ale více demokracie než Poláci a Maďaři

Pavel Bratinka, Václav Malý, Dana Němcová, Petr Pithart, Petr Pospíchal, Anna Šabatová, Milan Uhde a Petr Uhl upozorňují, že opatření přijímaná v úsilí o potlačení pandemie koronaviru musejí mít pouze nezbytný rozsah, být přiměřená, časově omezená a jejich platnost musí být pravidelně přezkoumávána.

Nejde z jejich strany o nedůvěru v kroky Babišovy exekutivy. Nedomnívají se, že by opatření zavedená v posledních týdnech českou vládou ústavní limity překračovala. Mají ale za to, že by se kabinet měl k základním demokratickým a právním hodnotám výslovně přihlásit. Už proto, že krizové situace vždy nesou riziko nárůstu autoritářských tendencí.

Říkají, že „taktizování, třeba s ohledem na očekávanou solidaritu s Maďarskem, jehož vláda zneužila pandemie k zavedení časově neomezeného zúžení demokratických práv a svobod, by mohlo být vnímáno jako oslabení důvěryhodnosti naší země pro budoucnost. Po odeznění virového ohrožení budeme muset řešit jeho tíživé důsledky, zvládnutelné jen v těsné spolupráci s ostatními členskými zeměmi. Důvěra v překonání krize je nemyslitelná bez vzájemné důvěry uvnitř sjednocené Evropy.“

Čtěte také

Jiří Leschtina: Domobrana v čase viru? Jen další past na demokracii

Tuzemské politiky poslední dobou vysiluje zejména nastavování mechanismů, které by měly zabránit tomu, aby na krizi koronavirovou navázala krize ekonomická a sociální. A jen některým z nich se chce do kritiky Orbánova režimu v Maďarsku. Vláda v něm vidí visegrádského spojence a řada konzervativních politiků zase partnera z Evropské lidové strany. Musíme si proto pro začátek aspoň vystačit s tím, že v Česku klíčoví političtí hráči liberální demokracii a právní stát ctí.

Andrej Babiš (ANO) slíbil, že pandemie u nás nebude znamenat návrat k silnému a všemocnému státu, který kontroluje běžný život lidí a sleduje je. „Nechci, aby byly svobody omezovány ani o vteřinu déle, než je nezbytně nutné,“ uvedl premiér ve sněmovně a přihlásil se jak k evropské solidaritě, tak k volnému pohybu v rámci schengenského prostoru.

Lukáš Jelínek|foto: Jana Přinosilová,Český rozhlas

Naše země se může pochlubit spolehlivým ústavním systémem brzd a protivah, zahrnujícím jak dvoukomorový parlament, tak respektovaný Ústavní soud. Maďarsko a Polsko jsou ale příliš blízko na to, abychom hráli mrtvého brouka. Příležitost dělá nejen zloděje, ale i autoritáře či diktátory. O to víc buďme vděční za vztyčený varovný prst těch, co jsou na potlačování lidských práv a svobod hákliví.

Autor působí na Masarykově demokratické akademii (blízké ČSSD)