Lukáš Jelínek: Předvolební karikování mezinárodního dění se nám může vymstít

A tak koaliční strany opoziční politiky opět líčí jako Putinovy přisluhovače či hlas Kremlu, zatímco z protivládního tábora zaznívá zpochybňování ruské stopy nebo strašení válečnými štváči v koaličním dresu. Ani nejčerstvější podnět nepřiměl politickou reprezentaci k semknutí a hledání elementární shody nad bezpečnostními zájmy Česka.

Čtěte také

Petr Fischer: Dáme ještě šanci politice, nebo jen pořešíme problémy lidí?

Co jiného ale taky necelé tři týdny před otevřením volebních místností čekat. Koalice Spolu doufá, že rozpínavost Ruska a její důraz na zahraničněpolitická a bezpečnostní témata k ní zpátky přiláká voliče poztrácené kvůli nevábným výkonům na domácím poli.

Tento typ mobilizace může být účinný především mezi lidmi, které nestresuje prázdná peněženka a kteří nestojí o Putinovu náruč.

Opozice to má těžší. Hnutí ANO nemíní přijít o radikálně naladěné příznivce, ale zároveň nehodlá zpochybňovat naše spojenecké závazky v rámci Severoatlantické aliance a Evropské unie.

Čtěte také

Jan Vávra: Budíček pro NATO

Přestože Andrej Babiš tvrdí, že pokud se stane premiérem, povede zahraniční politiku sám, před otázkami týkajícími se vnějšího dění kličkuje a schovává se za záda lídrů větších evropských zemí. Nechce válku ani vyzbrojování Ukrajiny Českem a volá po míru. Cestu k němu ale nezná.

Vnitropolitický konsensus?

Jeho první místopředseda Karel Havlíček je otevřenější v tom, že jménem ANO odmítá jak odchod z EU a NATO, tak i referendum o členství v těchto organizacích. Menším opozičním družinám tím boří jejich vzdušné zámky. I když ani ony se nevyjadřují vždy jasně. Například na kandidátce Stačilo! se potkávají proevropští sociální demokraté s komunisty, kteří by nás z Unie i Aliance vyvedli.

Samotné hnutí Stačilo! pak vidí alternativu k Evropské unii ve středoevropském partnerství na bázi Visegrádské čtyřky. Také názory politiků z kandidátky SPD jsou pestré. Jedni žádají odchod z NATO a neutralitu po rakouském vzoru, druzí tvrdí, že Alianci nelze ničím nahradit.

Čtěte také

Landovský: Ruské drony nad Polskem jsou ostré cvičení. Veřejnost musí vědět, jaké mělo výsledky

Kdyby koalice Spolu svoji interpretaci voleb jako střetu prozápadních a provýchodních sil myslela vážně, musela by zaujmout čitelnější postoj také k evropské integraci či zavedení eura. Namísto toho se i vládní představitelé co chvíli navážejí do démonizovaného Bruselu a unijního přístupu k migraci nebo klimatické změně. Jenže přátele si v cizině nezískáme kverulantstvím, nýbrž ochotou participovat a vůli přispívat vlastními nápady.

Nahlížení na obě strany mince však u nás není populární. Přitom nechceme-li válku, musíme hledat vojenské, ekonomické i diplomatické nástroje, jak Rusko pacifikovat. Straší-li nás uprchlíci z Jihu, musíme se starat, aby v Africe nebyl hlad a hlavně žízeň. Odmítáme-li islámský terorismus, není moudré tolerovat genocidu Palestinců v Gaze.

Mimochodem i vztah k blízkovýchodnímu konfliktu štěpí opozici. Na straně Izraele stojí ANO a SPD, k Palestincům má blíž Stačilo! a do značné míry i Piráti.

Lukáš Jelínek|foto:Kateřina Cibulka, Český rozhlas

Mezinárodní situace si žádá, abychom ji vnímali v souvislostech a její zklidňování měli za společný dlouhodobý úkol. Jediný, kdo tuto výzvu vnímá, je prezident Petr Pavel. Stranickým předákům se ale víc do krámu hodí její zjednodušování, ba karikování a nasazování psích hlav protivníkům.

To lze číst i tak, že poměry za natolik vážné, aby hledali vnitropolitický konsensus, zase nepovažují. A tento obrázek malovaný před našimi spojenci koalicí i opozicí o Česku nic pěkného nevypovídá.

Autor je politický analytik