Lukáš Jelínek: Po prvních úspěších začíná zvládání humanitární krize drhnout

Nejasnost začíná už v číslech. Do České republiky dorazilo 350 tisíc běženců. Ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) o víkendu informoval, že nyní jich u nás pobývá již jen něco přes 200 tisíc, ovšem lidskoprávní neziskovky o tomto poklesu vzhledem k počtu žádostí o sociální dávky pochybují.

Čtěte také

Petr Šabata: Cizinci před branami – přijetí uprchlíků z Ukrajiny bude pro Česko těžké

Další záhadou je stanové městečko v Troji, vybudované zejména pro ty příchozí, u nichž se ověřuje občanství. Jde především o ukrajinské Romy, jimž Viktor Orbán poskytl maďarské občanství výměnou za voličské hlasy a kterým se v Maďarsku nelíbí už jen proto, že nabízí nižší částky humanitární pomoci.

Z celkové kapacity 150 lůžek bylo v pondělí v Troji obsazeno 142. Ovšem aktivisté Organizace na pomoc uprchlíkům tvrdí, že z pražského hlavního nádraží odešlo jen 17 lidí a další tři až čtyři stovky dál nocují v jeho prostorách. Zapotřebí jsou tudíž další lůžka.

Generálů po bitvě přibude

Pražský primátor Zdeněk Hřib (Piráti) dokonce položil Strakovce nůž na krk. Pokud vláda nezačne chystat relokační mechanismus na základě krajského rozvrstvení kapacit ubytování, školství a lékařské péče, je metropole připravena uzavřít asistenční centrum ve Vysočanech. V Praze je nyní na tisíc obyvatel čtyřikrát víc uprchlíků než v některých jiných krajích. Jenže regiony, ani ty, jež se doposud zapojily méně, ochotou nepřekypují.

Čtěte také

Apolena Rychlíková: Přetížené Úřady práci mohou znamenat kolaps sociální pomoci. Politici nabízí místo řešení laciné moralizování

Mimo jiné proto, že jakmile se lidé doslechli o velkých skupinách nevzdělaných a kočujících Romů, dostali strach. A i četní koaliční politici, místo toho, aby opakovali, že není Rom jako Rom, mnozí za Ukrajinu bojují a jejich ženy s dětmi si zde zachraňují holé životy, přepnuli na populární plošnou rétoriku o nepřizpůsobivých, nad nimiž je třeba mít zvláštní dozor.

Ne, jestli na někoho patří přísnost, jsou to obchodníci s chudobou, kteří řádí na Ukrajině stejně jako u nás. Padouchy jsou organizátoři sociální turistiky, nikoli zmatení lidé hledající, kde by jim bylo nejlépe. Zpřísnění části opatření by každopádně na místě bylo. Ať už nastavení jednotné částky humanitární pomoci napříč Evropou, nebo vyplácení převážné části sociálních dávek v naturáliích.

Čtěte také

Hejtman Netolický: Nechci být za rasistu, ale zdá se, že někteří uprchlíci zneužívají pomoc, je to sociální turistika

Vicepremiér Vlastimil Válek (TOP 09) má pravdu, že je lepší situaci nehrotit a akcentovat lidskost a toleranci. Prvním předpokladem však je srozumitelnější komunikace kabinetu Petra Fialy (ODS) s českou populací včetně většího zájmu o její existenční problémy.

Dále by měly vládní strany dát řeč se svými reprezentanty v krajské a komunální politice. Starostové bez ohledu na partajní příslušnost se bojí porážky v podzimních volbách, pročež se jim nechce jít proti veřejnému mínění. Hejtmani si zase stěžují, že chybí celorepublikový přehled o tom, kde je dostupné bydlení, kde práce a kde místa ve školách a školkách. Vláda rovněž doplácí na to, že běžencům hned zkraje nenechala vyplnit dotazníky týkající se jejich vzdělání a kvalifikace.

Lukáš Jelínek|foto:Jana Přinosilová

Generálů po bitvě vždy přibude a kritizovat je snazší než vládnout. Přesto se opakuje vývoj z dob covidu – tedy první reakce výborná, další už kostrbatější. Sofistikované krizové scénáře nám zkrátka nejdou.

Ze všeho nejsmutnější by bylo, kdybychom se nakonec spoléhali, že nám uleví dezinformace šířené na Ukrajině o pětitisícové dávce coby půjče, o povinném nasazování uprchlíků do fabrik nebo o odebírání dětí do ústavní péče. Pomáhat je naše povinnost. A když se nám to podaří bez chaosu, třeba zjistíme, že to ani není taková námaha.

Autor je politický analytik