Lukáš Jelínek: Petr Pavel i Andrej Babiš v povolebních jednáních obstáli
Mít devět týdnů od voleb nového premiéra a brzy snad i novou vládu, to není vůbec špatný výsledek. Ústavní aktéři se tak pohybují v časovém rámci typickém i pro zrod předchozích kabinetů. A jako obvykle se tvrdším oříškem než pilování koaliční shody stal prezident republiky.
Čtěte také
Kdyby to bylo jen na předácích hnutí ANO, SPD a Motoristů, klidně by se do Strakovy akademie nastěhovali už na podzim. Přestože stará vláda mohla podat demisi až v listopadu, po ustavující schůzi Sněmovny, figury příštích ministrů se již rýsovaly na sklonku volební soboty.
Na rozdělení resortů se špičky koalice domluvily velmi rychle a ani jejich jmenovitému obsazení by nekladly překážky. Jak taky jinak, když třeba Okamurova SPD nabídla „experty“ blízké Andreji Babišovi.
Prezidentova přání
Vše ale zkomplikoval prezident Petr Pavel, který si přál nejen seznámit s jednotlivými nominanty, ale chtěl se i začíst do vládního programu. A to všechno nezvykle ještě před jmenováním premiéra.
Čtěte také
I když hlava státu nemá co do vládních plánů mluvit, je Pavlův zájem pochopitelný. Vítěz voleb totiž vytvořil koalici s menšími stranami, které se dosud na exekutivě nepodílely a jsou obestřeny řadou kontroverzí.
Důvod, proč se prezident zdráhal rychle učinit šéfa ANO premiérem, hledejme též v Pavlově neochotě vystavit Babišovi bianco šek. Ministerský předseda už nemusí brát na prezidenta takové ohledy jako pouhý adept na premiérský post.
Další zádrhel spočíval v tanečcích okolo střetu zájmů. Petr Pavel potřeboval Babiše dostat pod kontrolu nás všech – aby vybral férové řešení, otevřeně je sdělil a podrobil též veřejné debatě.
Postup ve shodě
Podstatné však je, že Pavel a Babiš postupují ve shodě. Odložili nevraživost konkurentů z prezidentské volby i názorové rozdíly a jednotlivé kroky koordinovali. K šumům a neshodám samozřejmě došlo, například když hrál předseda ANO překvapeného, že musí o budoucnosti svých firem hovořit veřejně. Nijak však celý proces nerozhodily.
Čtěte také
Babiš provedl všechno, co si Pavel přál, a to mu dopomohlo k úternímu uvedení do funkce. Prezident ani nečekal na završení tahanice o Filipa Turka. Motoristickou ikonu proslulou skandálními gesty, slovními výlevy i malůvkami ve svém týmu patrně nechce ani Babiš. Vždyť by musel co chvíli komentovat její eskapády. Zároveň ale netouží po konfliktu s koaličními partnery, a tak čeká na Pavlův verdikt.
Když prezident ukáže palec dolů, neláká Babiše ani kompetenční žaloba, k níž jej Pavel naopak hecuje. A tak je stále pravděpodobnější, že Motoristé budou muset dříve či později přijít s jiným uchazečem o ministerstvo životního prostředí nebo o ministerstvo zahraničí.
Ostuda
Jako o nejméně stabilním pilíři Babišova kabinetu se o nich mluví už dnes. Jsou ambiciózní a často neurvalí. SPD má zase pověst protestního, ba antisystémového hnutí, které se neštítí rasismu a xenofobie. No a o populismu ANO hovoří nepokrytě sám Babiš.
Je nejen jeho ostudou, ale i ostudou opozice, která se tak ráda prohlašuje za „demokratickou“, že tento vládní půdorys se ukázal jako jediný proveditelný. Lídři etablovaných partají na západ od našich hranic by k němu hledali alternativy, v Česku jsou ale zřejmě „kompromis“ či „politická oběť“ zakázanými výrazy.
O to je důležitější, že jsou položeny alespoň základy korektního vztahu premiéra s prezidentem. Až Andreji Babišovi dojde, že táhnout to s SPD a Motoristy je náročnější než někdejší spolupráce se sociálními demokraty, můžou se mu ještě otevřené dveře k Petru Pavlovi hodit.
Autor je politický analytik
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
