Lukáš Jelínek: Opoziční kandidát proti Pavlovi? Zbytečné plýtvání silami
Politický masochismus. Jinak se nápad předsedy Senátu Miloše Vystrčila z ODS, aby opozice postavila do příští prezidentské volby vlastního kandidáta, označit nedá. Víme přece, jak se strany s hledáním vhodných adeptů vždy natrápí. Současná opozice přitom nehýří nápady ani osobnostmi, a její obliba u veřejnosti je poměrně nízká na to, aby mohla reálně uvažovat o obsazení nejvyšší ústavní funkce.
Čtěte také
Situaci navíc komplikuje, že současný prezident Petr Pavel, jenž pravděpodobně bude mandát obhajovat, je opozici, zejména jejím liberálnějším výhonkům, názorově blízký. Bývá celkem běžné, že se někteří prezidentští kandidáti názorově překrývají.
Dokázala by ale opozice najít někoho, kdo by vůbec byl ochotný její dres obléct a střetnout se s Pavlem, aniž by vypadal jako jeho přihrávač?
Zářili občanští kandidáti
Na tomto místě připomeňme, že expremiér Petr Fiala (ODS) o kandidaturu nestojí a tu svoji vyloučil i Vystrčil. Ten navíc střízlivě předpokládá, že do druhého kola postoupí právě Pavel, jehož by prý měl opoziční uchazeč ve finále podpořit.
Čtěte také
Představa, že by se v závěrečném rozstřelu potkali oba, je totiž z říše snů. Jakkoli dnes vládní koalice žádné jméno po ruce nemá, dá se očekávat, že se někým pokusí obhajující hlavu státu, s níž je na kordy, jaksepatří potrápit.
Minule se středopravicové strany držely při zemi. Čistě partajními kandidáty byli jen Andrej Babiš za hnutí ANO a Jaroslav Bašta za SPD. Senátoři pak vyplodili další tři nestranické uchazeče, nikdo z nich ale nezazářil. Pozornost k sobě přitáhli dva občanští kandidáti – Petr Pavel a Danuše Nerudová, jež je teď europoslankyní za hnutí STAN – a pak už jen všudypřítomný Babiš.
„Opoziční prezident“
Nápad, s nímž přišel Miloš Vystrčil, ale který by se nejspíš i bez něj dříve nebo později objevil, může mít dva motivy. První souvisí s tím, že si předseda horní parlamentní komory ve většině témat s Pavlem notuje. Možná mu chtěl ulehčit od nálepky „opoziční prezident“, s níž se co chvíli ohání vládní koalice.
Čtěte také
Je to přitom nesmysl. V prezidentském systému by měla pravdu, avšak v našem jde o sčítání jablek s hruškami. Skutečně klíčové střety se neodehrávají mezi vládou a prezidentem, nýbrž ve Sněmovně, do níž volíme kandidátní listiny sestavené stranami. Občany navržený prezident by pak mohl být pokládán leda za opozici vůči veškerému politickému stranictví.
Prostě osobnost vzešlá z občanské společnosti versus partajní nominanti. Vždyť stranictví u nás dvakrát populární není a sílu individualit proti němu akcentoval už Václav Havel. Tímto směrem se ale patrně koaliční uvažování nevyvíjí…
Myslí na budoucnost?
Vystrčil však může svým návrhem také myslet na budoucnost opozice. Kdyby se v přímé prezidentské volbě vyprofiloval a veřejnost zaujal její lídr, který by se i přes porážku v klání o Hrad mohl stát vyzyvatelem Andreje Babiše ve sněmovním souboji, šlo by jistě o úspěch. Nyní to ale působí jako science fiction.
Nejsilnější opoziční subjekty zaostávají za hnutím ANO o koňskou délku zhruba 15 procent a o druhou příčku se nadto přetahují Starostové a ODS. Vidina, jak tyto a další strany – ať už samostatně, nebo společně – řeší ještě prezidentskou nominaci, i když svých starostí mají dost a Petr Pavel ostudu nedělá, je iluzorní.
Nemluvě o tom, že v turbulentním a zlomovém období, jakým procházíme a v němž se rozhoduje o příštím charakteru našeho státu, dává větší smysl spojování sil, nikoli jejich tříštění.
Autor je politický analytik
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
