Lukáš Jelínek: Nehrozí, že stát nedokáže zajistit ani své základní funkce?
„Nemáme, nedáme, zeptejte se v lednu.“ Tento přístup, který se odrazil i ve vyhlášení premiéra Petra Fialy (ODS), tedy, že na navýšení objemu mzdových prostředků ve veřejném sektoru nejsou peníze, vrhá na vládu a její kompetenci efektivně řídit zemi ošklivé světlo.
V plné nahotě se totiž před námi předestřel nejenom citelný pokles reálných příjmů v posledních letech, který by ještě šlo svést na krize, války a pandemie, ale také neschopnost státu důstojně zaplatit ty, co pro něj pracují a jsou často jeho tváří či pomyslným tykadlem vysunutým k občanům.
Čtěte také
Mělo by být zapovězeno, aby se mezi státními zaměstnanci našli tací, kteří nedosáhnou ani na minimální mzdu, nebo se jejich příjem pohybuje jen nepatrně nad ní. To je problém části dělnických a servisních profesí, ale také třeba lidí působících v regionální kultuře.
Hrubě podfinancované jsou též ozbrojené sbory. Například není zájem o práci vězeňských dozorců. Kdyby se sbalili i ti stávající, první vlaštovka státního kolapsu by byla na obloze. Podobná situace přitom je i mezi policisty nebo hasiči.
Směšná almužna?
Další postiženou sférou jsou sociální služby. Populace stárne a churaví, takže bude nutné najít – třeba i prostřednictvím rekvalifikačních programů – víc osob ochotných starat se o druhé. Sotva tak ale budou činit za směšnou almužnu.
Čtěte také
Mohli bychom jít obor po oboru. Došli bychom rovněž k zjištění, že resorty nejsou s to solidně zaplatit specialisty na informační technologie, právníky či experty na public relations. Nabízené platy bývají nezřídka poloviční ve srovnání se soukromým sektorem.
Potom dochází k situacím, že ministerstva disponují vlastními týmy špatně placených odborníků, zároveň si za velké sumy najímají předražené externí služby.
Jako o ukázce neefektivity se před časem hovořilo o přemnožených resortních výzkumných ústavech. Někde už jejich počty zredukovat dokázali, jinde se ale nic nemění.
Aby toho nebylo málo, tak Fialova koalice seškrtala úřednická místa tam, kde jsou zaměstnanci přetížení, například na úřadech práce, ale naopak zvýšila personální stavy na Úřadu vlády ČR.
Přibývá ministrů, jejich nejbližších spolupracovníků, různých vládních koordinátorů či poradních orgánů. Nové pozice se vytvářejí, aniž by byl dorovnán pomyslný dluh těm, kteří se otáčejí na těch dosavadních.
Škudlení se nám všem nevyplatí
Škudlení na státních zaměstnancích se nevyplatí z více důvodů. První se týká nutnosti posilovat koupěschopnost obyvatelstva.
Čtěte také
Pravdu má tentokrát stínová ministryně financí Alena Schillerová (ANO) kritizující vládu za nepochopení toho, že „rozhodováním o platech ve veřejném sektoru rozhoduje také o tom, jaké budou mít tržby české hotely, restaurace, obchody nebo automobilky“.
Druhý důvod je reputační. Pokud bude erár mít pověst špatného nebo bezohledného zaměstnavatele, snadno se k ní přilepí i pověst špatného hospodáře. Nejdůležitější je ale dopad na schopnost státu plnit základní služby.
Kdyby měl selhávat ve stěžejních oblastech, jako je bezpečnost nebo sociální péče, rychle přijde o loajalitu občanů a stane se v jejich očích zbytečným. Voličskou reakcí pak může být sázka na antisystémové, protestní a radikální strany.
Ze všeho nejdřív by měl ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) přestat opakovat, že „nemůžeme dávat něco, na co nemáme peníze“.
Tím jen vystavuje na odiv svoji neschopnost. Jeho posláním totiž je zajišťovat příjmy, aby na výdaje potřebné i vládou a jejími členy v dobrém rozmaru naslibované zkrátka bylo.
Autor je politický analytik
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
