Lukáš Jelínek: Kvapně chystané zákony, jako je ten stavební, potěší spíš lobbisty než občany

16. červen 2026

Krizové řešení v krizové době. Tak ministryně pro místní rozvoj Zuzana Mrázová (ANO) označila novelu stavebního zákona, která ve Sněmovně čeká na závěrečné třetí čtení. Vzhledem k tomu, jakou bramboračku připomíná, bychom měli být spíš ve střehu, aby toto „krizové řešení v krizové době“ léta panující „krizi bydlení“ ještě neprohloubilo.

Podle předsedy České komory architektů Jana Kasla může návrh vést až k „totálnímu kolapsu systému povolování staveb“. Na květnovém odborném semináři také upozornil, že řada věcí sice „jde správným směrem“, ale „ten způsob, jak se to dělá, je daleko větší nebezpečí než jednotlivé paragrafy“.

Čtěte také

​Situace se má tak, že koalice novelu předložila coby poslaneckou iniciativu. Vyhnula se tím – jak už se stává smutným zvykem – zevrubnému připomínkovému řízení napříč státní správou i tripartitou, zejména však legislativní radou vlády, přestože své záměry shrnula na úctyhodných 800 stran.

Jenže pak se nad dokumentem začaly rojit mouchy, pročež hospodářský výbor Sněmovny pod taktovkou koaliční většiny připravil takzvaný komplexní pozměňovací návrh, jenž čítá bezmála 1100 stran. A aby toho nebylo málo, další stohy 130 souvisejících i nesouvisejících úprav přichystali jednotliví poslanci.

Koalice spěchá

Dávný bonmot říká, že když do Sněmovny vstoupí kůň, vyleze z ní přinejmenším velbloud. Výsledná podoba zákona je ve hvězdách a i samotní zákonodárci se budou ještě dlouho po závěrečném hlasování pídit, co všechno a v jaké podobě prohlasovali.

Čtěte také

Momentálně se zdá, že v některých ohledech koalice mírně ustoupila. Tedy že nebude například úplně rozmetán koncept poradenství ve městech a obcích nebo že se zúží skupina po vlastním bydlení lačnících občanů, kterým čerstvá legislativa příliš nepomůže.

Jsou ale nesmysly, které si Mrázová vymluvit nenechala. Namátkou zapojení již dnes přetížených úřadů práce do agendy, jež je jim na hony vzdálená. Nebo si snad vláda myslí, že tito úředníci budou s to se pohybovat v terénu a řešit konkrétní problémy?

Zatímco samosprávy, spolky, platformy věnující se bydlení, ekologové, ale i zmínění architekti pohlížejí na koaliční úsilí skepticky, ministryně se zaštiťuje podporou Hospodářské komory či Svazu průmyslu a dopravy.

Čtěte také

Tím ale jen dokládá, že zákon je dárkem hlavně pro mocné byznysové hráče a developery stavějící za miliardy ve velkém především v Praze. Speciální zjednodušený režim má totiž fungovat u staveb k bydlení s podlahovou plochou nad deset tisíc metrů čtverečních. Z podobného ranku je i koaliční snaha oživit hypotéční trh.

Jenže vlastní střechu nad hlavou nezřídka potřebují mladí lidé s nedostatkem prostředků, nízkopříjmové rodiny nebo senioři. Ovšem místo toho, aby kabinet fandil výstavbě malých a levnějších bytů nebo aby přiměl developery, aby i do luxusních rezidencí po rakouském vzoru začleňovali prvky sociálního či dostupného nájemního bydlení, vydal se opačnou cestou.

Lukáš Jelínek

Samotná centralizace stavebního řízení na škodu být nemusí, jen by neměla vést ke ztrátě schopnosti posuzovat detail. Důkladnější diskusi si též zaslouží korupční rizika a nakládání s „veřejným zájmem“, aby nekolidoval s ochranou soukromého vlastnictví nebo přírody. Nad tím vším měl být včas hledán přinejmenším politický konsensus s opozicí.

Leč koalice spěchá. Změnu stavební normy si vytkla za zásadní cíl a chce rychle předvést výsledky. Práce kvapná však bývá málo platná a slouží leda lobbistům, kteří si své zájmy ohlídat dokáží. Až se ze změti pozměňovacích návrhů vyklube konečná podoba zákona, dojde to možná i ministryni Mrázové. Anebo šlo o úmysl od samého začátku?

Autor je politický analytik

Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.