Lukáš Jelínek: Korunovační klenoty a vypuštěný rybník

6. prosinec 2022

Na sklonku mandátu se z Miloše Zemana stává vzorný prezident. Přestal kolem sebe házet verbální granáty, milosti uděluje i lidem, u nichž je to pochopitelné, a usiluje o zrušení přísných kontrol na Pražském hradě, za něž se přitom jeho kancelář v minulosti přimlouvala.

Zejména však pootočil zahraničněpolitické kormidlo, takže se s ruským kolegou Vladimirem Putinem neplácá po ramenou a naopak podporuje Ukrajinu v jejím odporu vůči ruské agresi.

Čtěte také

Zeman si zřejmě prostudoval nedávný průzkum, podle něhož jeho popularita upadá, a to i mezi někdejšími příznivci. Není se čemu divit – vzhledem k jízlivostem, jimiž nešetří ani v oficiálních projevech, i k poměrům v úřadě, který si bezmála zprivatizovali jeho kontroverzní nejbližší spolupracovníci. Ale poněvadž je Zeman z těch, kteří chtějí, aby se o nich děti jednou učili v dobrém, snaží se nám vlichotit, jak jen to jde.

Zatím posledním pokusem je lednové zpřístupnění korunovačních klenotů ve Svatovítské katedrále. Když o totéž loni usiloval pražský primátor Zdeněk Hřib, který patří k držitelům klíčů od tohoto pokladu, neuspěl. Ale prezident, to je jiný kalibr!

Neřízená střela

V posledních deseti letech jsme mohli klenoty spatřit třikrát. U příležitosti 700 let od narození Karla IV., při spojených oslavách 100 let Československa a 25 let České republiky a také po prvním zvolení Miloše Zemana prezidentem.

Čtěte také

Klenoty byly k vidění i poté, co se nejvyšším ústavním činitelem stal Václav Klaus, proto se předpokládalo, že je veřejnosti opět ukáže až čerstvý prezident či prezidentka. Mnozí kandidáti to už také ve své kampani slíbili. Zeman byl však rychlejší a vypustil jim rybník. To ovšem nic nemění na možnosti, že je příště uzříme i dřív než za pět let, žádná pravidla totiž neexistují a každý prezident je suverén.

Bylo by ale zajímavé vědět, proč si Zeman vybral právě termín 17. až 21. ledna, tedy mezi prvním a druhým kolem prezidentské volby. Hodlá tím snad posílit monarchistické pojetí prezidentské role? Hlava státu úřaduje v sídle českých králů a běžní lidé k ní vzhlížejí z podhradí. Dokonce i s milostmi leckdy zachází ledabyle jako monarcha. A k tomu ještě ta jeho neodpovědnost před zákonem definovaná v samotné ústavě…

Čtěte také

Vyrojily se též spekulace, zda Zeman nehodlá před objektivy kamer a fotoaparátů provést výstavou toho zájemce o prezidentské následovnictví, jemuž drží palce.

Vzhledem k množství lidí, u nichž se dosluhující prezident zapsal tím nejčernějším písmem, prostě nikoli jako stmelující státník, nýbrž jako politik zlomyslně sypající sůl do otevřených ran společnosti, nedá se očekávat, že by se současné polepšení nějak zásadněji odrazilo v jeho pověsti. Místo toho bude schytávat rány i za nezvyklé vystavení klenotů.

Lukáš Jelínek

Na druhou stranu si řekněme, že kdyby toto měl být stěžejní akt loučení Miloše Zemana s prezidentskou funkcí, nebylo by to až tak zlé. Takový Václav Klaus vyhlásil na pozadí svého adie takovou zběsilou amnestii, že jsme nad ní víc než jen klausovsky povytáhli obočí.

I když, nechvalme dne před večerem. Neřízená střela, jíž Zeman je, nemusí u zpřístupnění klenotů skončit. Dost bude záležet na tom, zda jej víc láká šplhnout si ve finále u občanské veřejnosti, nebo u hradního fanklubu s rozličnými byznysovými i politickými zájmy.

Autor je politický analytik

Spustit audio