Lukáš Jelínek: Koordinace české zahraniční politiky dál kulhá
Minulý týden potvrdil, že koordinace české zahraniční politiky kulhá na obě nohy.
Ve středu se sice na Pražském hradě sešli prezident, šéfové Senátu a Sněmovny, předseda vlády a ministři zahraničí, obrany a vnitra, aby sladili noty, ale ve čtvrtek už to opět drhlo.
Luboš Palata: Azovské moře se nesmí stát ruským rybníkem. I Česko tomu může pomoci zabránit
Moře u ukrajinského přístavu Mariupol pokrývá led a malé kry. S tím si však obří nákladní lodě z celého světa, do kterých se nakládá zboží, včetně výrobků z místních velkých oceláren dokáží poradit.
V rámci sněmovních interpretací na premiéra vystoupila poslankyně za Okamurovu SPD Karla Maříková s ostrou kritikou pozice ministerstva zahraničí k ukrajinské tendenci oslavovat příslušníky Banderovy Ukrajinské povstalecké armády.
Černínský palác oficiálně míní, že se složitými kapitolami dějin se každá země musí vypořádat sama. Poslankyni zajímalo, zda tento postoj ministerstva není pokrytecký a nepoškozuje české národní zájmy.
Jenže Andrej Babiš se ministra Tomáše Petříčka nezastal. Doslova odpověděl: „K vašemu dotazu chci jenom říct, že já samozřejmě podklad na odpověď na tu interpelaci mám, postoj ministerstva zahraničních věcí. Ten postoj, který prezentoval pan ministr zahraničních věcí, nebyl projednáván na vládě. A já za sebe jako za osobu můžu říct, že mám na to stejný názor jako vy nebo pan prezident.“
Když premiér mydlí schody ministru zahraničí
Jiří Pehe: Začala generační změna v české politice
V lamentování nemalé části komentátorské obce nad Andrejem Babišem a Milošem Zemanem, jakož i nad malou schopností většiny takzvaných tradičních stran mocenskému tandemu Babiš-Zeman čelit, poněkud zaniká jedna věc.
Premiér tak den po koordinační schůzce ústavních činitelů prozradil, že si v postoji k Ukrajině víc rozumí s radikální SPD než s ministrem zahraniční své vlastní vlády.
Jádro sporu odložme stranou. Za banderovci zůstaly tisíce mrtvých Poláků a Židů, ale i stovky volyňských Čechů. Velké části Ukrajinců dodnes nedochází, že v boji za národní samostatnost je nepřijatelné ve velkém vyvražďovat nevinné civilisty. O tomto tématu je nezbytné s Kyjevem hovořit – a doufejme, že ministr Petříček tak před týdnem také učinil.
Vytvořil si k tomu dobré podmínky, když stěžejním výstupem jeho cesty na Ukrajinu, při níž navštívil i východní oblasti, kde se stále střílí, byla ostrá kritika ruské agrese. Ovšem diplomacie se nedělá kladivem a majzlíkem, jak si možná myslí v SPD nebo KSČM.
Jiří Leschtina: Ministr Petříček v poli nástražných min
Málokdo z ministrů minulých vlád vstupoval do úřadu s tak mizerným až nedůstojným renomé jako ministr zahraničí Tomáš Petříček.
Důvod, proč se Babiš připojil k Petříčkově kritice, může být vnitropolitický. Premiérovi by se hodila rekonstrukce vlády, aby i v rámci ANO ukázal, že se dokáže zbavovat slabších kusů. K tomu ale potřebuje i střídání v dresu ČSSD, aby to nevypadalo, že problémoví ministři jsou jen v jeho hnutí.
Tomáš Petříček má ostrého kritika v prezidentovi, jakkoliv jej Miloš Zeman nedávno pochválil, že s čínským velvyslancem urovnal kauzu Huawei. Zatímco ve vztahu k Pekingu je Petříček opatrný, vůči Moskvě razí jasný kurs a v rámci exekutivy se mu daří držet protiruské sankce související právě s konfliktem ne východní Ukrajině.
Petr Hartman: Ministr Petříček není loutkou
Prezident republiky Miloš Zeman nemá rád loutky. Nevadí mu prý Spejbl s Hurvínkem. Trnem v oku mu jsou loutky v politice.
Andreji Babišovi se zase nejspíš nelíbí Petříčkův zájem o evropskou integraci. Původní plán byl, že Evropu si pohlídá premiér, zatímco ministr se zaměří na zbytek světa a ekonomickou diplomacii.
Jenže těžko čekat od prozápadního sociálního demokrata, že vyklidí prostor. Coby náměstek navíc k Petříčkovi nastoupil Aleš Chmelař, kterého Babiš vyštípal z pozice státního tajemníka pro evropské záležitosti.
Pro zahraniční politiku každého státu je problém, když se vnitřní poziční a politické boje prolínají s věcnou podstatou přístupu k cizině. U nás přitom máme zvláštnost v podobě prezidenta, který si říká a dělá, co chce. Například napadá tajné služby.
Jeho kancléř se zase schází s manažery kontroverzní firmy Huawei a prezident pak informuje předsedu vlády o investičních plánech této společnosti, jako by se snad ucházel o post ekonomického atašé České republiky v Pekingu nebo Číny v Praze.
Místo toho, aby premiér tlačil na změnu chování prezidenta, mydlí schody ministru zahraničí. Takto koordinovaná zahraniční politika vskutku nevypadá.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
