Lukáš Jelínek: Jaképak úmysly má opozice s referendem?

30. leden 2024

Do opoziční výbavy přibylo po parlamentních obstrukcích a stížnostech k Ústavnímu soudu také referendum. Hnutí ANO se pokusilo ve Sněmovně protlačit svůj návrh ústavního zákona, který lidové hlasování zavádí, leč nepochodilo.

Kritiku schytalo i od Okamurovy SPD, které se nelíbí, že babišovci vylučují referenda o odchodu z Evropské unie a NATO nebo o změnách ústavního pořádku. Vládě Petra Fialy se zase iniciativa ANO nezamlouvá, neboť prý „řada společenských otázek vyžaduje nepopulární opatření, na nichž je velice těžké dosáhnout konsensu napříč politickým spektrem, jakkoli jsou fakticky nezbytné“.

Čtěte také

ANO se ale nevzdává. Dokonce spustilo petiční akci za uspořádání série referend. Tíží je korespondenční volba, jednotná evropská měna, migrační pakt nebo úvahy o omezení práva veta v rámci orgánů Evropské unie.

S plebiscity se to má jak se solí. Troška zastupitelskou demokracii vylepší, ve větší míře ji ale mohou ochromit. Jde české opozici o první, nebo o druhé? Na lidové hlasování jsme si navykli ve městech a obcích, zato žádné krajské neproběhlo. Na legislativu upravující celostátní referendum však stále čekáme, ačkoli se o něm mluví už přes 30 let.

Popírání liberální demokracie?

Na základě ústavního zákona jsme se vyjádřili jen ke vstupu Česka do EU, přičemž součástí byla vůle – po splnění přísných kritérií – přijmout za své euro.

Čtěte také

Konzervativní vlády referendu nefandily a těm středolevým se nepodařilo najít shodu na předpokladech pro vypsání referenda a na podmínkách jeho platnosti.

Že s plebiscity nyní žongluje hnutí ANO, nepřekvapuje. O voliče soupeří s Okamurovým hnutím, které má přímou demokracii rovnou v názvu. Navíc Andrej Babiš sám sebe označuje za hrdého populistu – a takový přece musí být pro referendum z principu.

Ptejme se ale po důvodech. Kdysi bylo s referendy skloňováno zvyšování zájmu občanů o politická témata a posilování občanské společnosti. K té se však politici Babišova ražení otáčejí zády. Vzývají raději národ než občanskou společnost, k níž patří i neziskové organizace nebo veřejnoprávní instituce.

Čtěte také

Jejich poselství voličům zní jinak. Na tradiční strany a ústavní instituce není podle nich spoleh. Nota bene když ze stejného soudku pochází většina Sněmovny a Senátu, vláda, prezident, ba i Ústavní soud. „My bychom přenesli rozhodnutí do vašich rukou,“ lákavě pějí opoziční sirény.

Nemuseli bychom se nad tím pozastavovat, nebýt děsivého mezinárodního kontextu. Ve Spojených státech amerických příznivci Donalda Trumpa zpochybnili výsledky minulého prezidentského klání a spustili tím nebezpečnou lavinu.

V Polsku neakceptování povolební reality poraženou politickou reprezentací vyústilo v souboj o média veřejné služby. U nás opozice naznačila, že by mohla mít problém s akceptováním volebních výsledků, pokud by k nim přispěla korespondenční volba krajanů z ciziny.

politolog Lukáš Jelínek

Nepodceňujme tyto signály, od nichž je jen kousek k deformování, ba popírání liberální demokracie a parlamentarismu. Zatím jsme od politiků v nadsázce slýchali, že věří jen těm průzkumům veřejného mínění, které sami zfalšovali. Teď mnozí podobně uvažují o volbách.

Když ale zároveň dochází k paralyzování parlamentu, vztahy mezi koalicí a opozicí jsou na bodu mrazu a antisystémová scéna vzkvétá, může se i jinak užitečný institut referenda v bitvě za jakousi „alternativní demokracii“ změnit ve zbraň hromadného ničení. Radikalizující se česká opozice to musí moc dobře vědět.

Autor je politický analytik

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.