Lukáš Jelínek: Hra na schovávanou nekončí. Nově chce Babiš do obranných výdajů zahrnout nemocnici
„Je to hotovej nezmar, jako nějakej Bouška z Libně. Vosumnáctkrát za večer ho vyhodili od Exnerů, a vždycky se jim tam vrátil, že tam zapomněl fajfku. Takovej byl vytrvalej, že by se moh stát ministrem nebo poslancem.“ Tento citát z Haškova románu Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války nikdy nezklame. Zvlášť při pohledu na českou politiku.
Tentokrát jej můžeme aplikovat na snahu vlády Andreje Babiše (ANO) vykazovat jako obranné výdaje i ty, které s naší bezpečností souvisejí jen volně.
Čtěte také
Premiéra přitlačila ke zdi metodika Severoatlantické aliance, podle níž Česká republika nevydává na obranu sjednaná dvě procenta hrubého výkonu ekonomiky.
Sice nám dlouho tvrdil, že generálního tajemníka NATO Marka Rutteho i naše spojence přesvědčí o opaku, leč nepovedlo se. Babišovi tak nezbylo než přiznat, že letos budou činit tyto výdaje jen 1,78 procenta HDP.
Vláda v kleštích
Ale co v příštích letech? Vláda je v kleštích. Na jedné straně už i Babiš akceptoval závazek směřovat v horizontu deseti let na 3,5 procenta na vojenské výdaje a půldruhého procenta na infrastrukturu.
Čtěte také
Na straně druhé však ve státní kase chybějí peníze. A to, co stát na příjmové straně získá, hodlá koalice ANO, SPD a Motoristů vynaložit zejména na uspokojování potřeb domácích voličů.
Jako nejpohodlnější řešení, kdy zabijete dvě mouchy jednou ranou, se rýsuje zahrnutí nevojenských výdajů mezi vojenské. Když to nevyšlo letos, třeba budeme napřesrok úspěšnější. A tak to Babiš zkouší dál jako onen nezmar z Libně…
Nová vojenská nemocnice
Čerstvým nápadem je inspirovat se v Izraeli či Turecku a postavit vyhlíženou novou velkou nemocnici v Praze coby vojenskou. Copak by to nebylo příjemné, kdybychom těch několik desítek miliard, které bude stát, vyúčtovali jako výdaje na obranu?
Čtěte také
Původně se u civilního projektu, majícího v budoucnu ulevit stávajícím pražským nemocnicím na pravém břehu Vltavy, zvažovalo kvůli finančním úsporám využití modelu PPP, tedy partnerství státního a soukromého sektoru.
Kdyby však NATO kývlo na primárně armádní zacílení, nemusela by být tato položka ani zahrnuta do rozpočtového deficitu – a české veřejné finance by hned vypadaly veseleji! Babiš, aby si pojistil, že bude vyslyšen, nezmiňuje pouze zdravotnický efekt, nýbrž také možnost existence krizového štábu v podzemí...
Vojenských nemocnic má už přitom Česko dostatek: v Olomouci, Brně a pražských Střešovicích. Kritici Babišova záběru si navíc všimli, že vojenské nemocnice se nezabývají porodnictvím, neonatologií a dalšími obory.
Sprcha od prezidenta
O ledovou sprchu se jako obvykle postaral prezident. „Protivníka neodradí nemocnice, která bude stát za deset let, ale dobře vycvičené jednotky, které budou k použití na písknutí,“ nechal se v pondělí slyšet Petr Pavel, jenž na rozdíl od vládních představitelů nepředpokládá, že by NATO špitál za obranný výdaj uznalo.
Ale žádný strach. Když Babiš neuspěje s tímto trikem, pokusí se nepochybně o jiný. Třeba vsadí na holubice míru a jejich chov bude v Bruselu vydávat za obranný výdaj. On přece chce mír, nikoli válku – a podle toho míní z rozpočtu vynakládat peníze.
V jednom však dejme vládě za pravdu: procenta a cifry skutečně nejsou všechno. Mnohem víc záleží na vůli se efektivně bránit a disponovat se spojenci takovou odstrašující silou, jaké se případný agresor zalekne. Její absence je ovšem mnohem smutnější zprávou než neschopnost dostát tabulkám aliančních účetních.
Autor je politický analytik
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
