Lukáš Jelínek: Domýšlí koalice, jaké mohou mít její naschvály vůči prezidentovi následky?
Všechno mohlo být jinak. Nebo aspoň elegantněji zabaleno. Andrej Babiš (ANO) měl příležitost seznámit Petra Pavla s vládní vůlí, aby Českou republiku zastupoval na letním summitu Severoatlantické aliance premiér, a nikoli prezident, na jejich nedávné schůzce. Babišovi ale dělá problém hovořit s druhými o ožehavých tématech z očí do očí.
Proto koaliční záměr prezentoval až den poté – a hned veřejně. Dnes už také víme, že by s ním do Ankary měli letět i ministr zahraniční Petr Macinka (Motoristé sobě) a ministr obrany Jaromír Zůna (za SPD).
Čtěte také
Koaličně vyvážená delegace bude mít zjevně za úkol vysvětlovat spojencům, proč je pro Česko takový problém dodržovat bezpečnostní závazky. Dnes obranný rozpočet očištěný o položky související jen volně (anebo vůbec) nedosahuje ani dohodnutých dvou procent HDP.
A skepticky se Babišova vláda staví i k záměru, aby během deseti let vzrostly armádní výdaje na 3,5 procenta a aby další procento a půl směřovalo do infrastruktury.
Žabomyší války
Hájit tento přístup by prezident Pavel dost dobře neuměl. Však se taky z Hradu proslýchalo, že by mohl Babišovi dobrovolně ustoupit, nebo vyrazit spolu s ním. Koneckonců, byť je zvykem, že na vrcholná jednání NATO jezdí hlava státu, zažili jsme i situace, kdy byl prezident zastoupen premiérem, nebo kdy se místo ve vládním letounu našlo pro oba.
Čtěte také
Koalice se však rozhodla, že na koordinaci zahraniční politiky rezignuje a učiní z ní další bitevní pole pro žabomyší války vedené s Petrem Pavlem. Zpočátku se pohrůžky „brutální kohabitací“ z úst špiček nejmenší koaliční strany, která nedokázala překousnout, že se Filip Turek nestal ministrem, jevily jako přitažené za vlasy.
Ale teď mají Motoristé za sebou nejen SPD, ale i hnutí ANO. Společně se pak hájí absurdním tvrzením, že je Pavel vlastně prezidentem opozičním.
V klidných časech by snad ještě nad nedospělým koaličním přístupem šlo mávnout rukou. Jenže globální napětí houstne a brát si zahraniční politiku za rukojmí mohou jen politici, kterým víc záleží na uspokojování vlastních mocenských potřeb než zájmů celé země.
Oslabené Česko?
V Polsku, kde mezi vládou a prezidentem probíhá podobný spor, aspoň panuje konsensus v ostražitosti vůči Rusku. A politici se tam předhánějí v nápadech, jak dospět k silné a kvalitně vyzbrojené armádě.
Čtěte také
U nás ale bezpečností hrozby bagatelizujeme – ať už kvůli penězům, které vláda hodlá vydávat na něco jiného, nebo prostě proto, že radikálové uvnitř koalice trpí nechutí k NATO a k Ruskem napadené Ukrajině. Když se k tomu ještě přidá pomstychtivost Motoristů, je obrázek Česka oslabeného vnitřně i zvnějšku kompletní.
Vláda se sněmovní většinou v zádech přitom představuje jen jednoho ze tří zahraničněpolitických aktérů. Dalšími jsou prezident a Senát. Proto lze za jeden z nejlepších hradních počinů Miloše Zemana označit zahájení jejich oficiální koordinace.
Koalice hnutí ANO, SPD a Motoristů si však tohoto dědictví neváží a míní prezidenta i šéfa Senátu jako zbytečné vagóny odstavit na slepou kolej.
Přerod půtek ve válku
Kdyby prezident chtěl, může jí to vrátit. Má co mluvit do jmenování velvyslanců, ale třeba i náčelníka generálního štábu, nebo do uzavírání mezinárodních smluv. Z dob působení v centrále Aliance navíc disponuje cennými kontakty a je v ní vnímán jako osoba v dané problematice podstatně kompetentnější než Babiš s Macinkou.
Pokud premiér nezmění ohledně summitu v Ankaře názor, nebo pokud se nezaručí, že tento rozkol je první a zároveň poslední a že dál nebude prezidenta ignorovat, hrozí přerod dílčích půtek v totální válku o zahraniční a bezpečnostní politiku.
Rozhádané země ovšem bývají zároveň nestabilní, což se odráží i v jejich ekonomickém výkonu. Skutečně hodlá Babišova vláda riskovat tento vývoj?
Autor je politický analytik
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
