Lukáš Jelínek: Babišova koalice o Stanjurovo kukaččí vejce nestojí

Čtěte také

Babišovi jde o to dobře se zapsat do historie. Víc než střet zájmů ho trápí rozpočet, míní Dolejší

Odcházející ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) se tváří, že je takový nesoulad běžný, že jej lze odstranit v průběhu roku a že se mu vždy nakonec podařilo avizovaný schodek dodržet. Jeho kritici však namítají, že s takovou by si příště kabinety mohly vystačit s generátorem náhodných čísel.

I tentokrát Stanjura použil řadu fíglů, jak formálně udržet nejzazší schodek 237 miliard navýšený o 49 miliard na obranu a jadernou elektrárnu v Dukovanech. Jenže nastupující koalice hnutí ANO, SPD a Motoristů odhaduje reálný deficit o 96 miliard vyšší.

Ověřit? Nejde

Ověřit tuto sumu dost dobře nejde, aniž bychom do detailu zanalyzovali všechny rozpočtové kapitoly, na což nemá kapacitu ani Národní rozpočtová rada. Ta alespoň uznala, že v rozpočtu Státního fondu dopravní infrastruktury schází 37 miliard.

Čtěte také

Julie Hrstková: Spor o rozpočet potvrdil politickou nepřipravenost všech politiků

Ministr Marian Jurečka (KDU-ČSL) potom připustil chybějící miliardy pro resort práce a sociálních věcí. Regiony by zase potrápil nedostatek prostředků na kofinancování evropských fondů.

Jestli bychom takto položka po položce došli k bezmála stovce haprujících miliard, nebo k sumě o trochu nižší, není podstatné. Smutný už je samotný zvyk lepit rozpočty tak, aby dobře vypadaly, bez ohledu na jejich pravdivost. V tom si nemá Alena Schillerová (ANO) se Zbyňkem Stanjurou co vyčítat. Rozdíl je jen v tom, že babišovci loví voliče na nákladné sliby, kdežto ODS na rozpočtovou odpovědnost.

Improvizace

Nejde si nevšimnout, jak se nastupující koalice ohání různými ciframi, aby působila co nejkompetentněji, zatímco její předchůdci sázejí zejména na rétoriku. Babiš se prý chvástal, že má svůj vlastní rozpočet. Tak kde je?

Čtěte také

Ondřej Konrád: Skopeček za rozpočet

Jako by středopravicoví poslanci nevěděli, že žádný rozpočet nelze psát na koleně – naopak musí vyjít z ministerstva financí, kde ještě Schillerová nesedí. Končící vláda se rovněž podivuje, proč byl takový shon po jejím rozpočtu, když jej nakonec čerstvá většina nenechá schválit ani v prvním čtení.

I tady se vysvětlení nabízí. Babiš toužil začít hned po nástupu plnit předvolební závazky, a v tom rozpočtové provizorium překáží. Myslel, že když přijme Stanjurovy příjmy a výdaje, postačí pak jen šíbovat s jednotlivými kapitolami. Zkrátka jednu improvizaci by vystřídala druhá.

Teď ale hnutí ANO dospělo k názoru, že by to takto provést nešlo, poněvadž peníze scházejí, kam se oko podívá, údajně i na mandatorní výdaje. A tak jde do rizika.

Novelizace musí počkat

Požadavek, aby kabinet složený ze zástupců Spolu a Starostů svůj návrh přepracoval a řídil se přitom instrukcemi vzešlými z rozpočtového výboru, dává smysl z hlediska zákona. Zároveň je ale absurdní. Sotva si představit Stanjuru tančícího, jak Schillerová píská.

Politolog Lukáš Jelínek|foto:Kateřina Cibulka, Český rozhlas Plus

Novelizace musí zřejmě počkat, až nastoupí Babišova vláda. Její dílko bude rozhodně jiné než to, které neochotně napodruhé poslal Sněmovně Fialův tým, ale pouze největší optimisté věří, že bude bůhvíjak lepší. Spíš čekejme další porci švindlů.

A to v české politice bývaly časy, kdy se vlády upřímně snažily získat pro své rozpočty i opoziční hlasy. Přinejmenším diskuse nad nimi byla věcná a korektní. Zato naši současní volení zástupci si klidně při svých střetech vezmou rozpočet i za rukojmí. Hazardují tak nejen se svou pověstí, ale i s autoritou státu.

Autor je politický analytik