Luboš Palata: Vražedně rychlé ukončení středomořské uprchlické otázky

Po víkendu, kdy to vypadalo, že po páteční nedohodě států EU na další podobě operace se akce Sophia zastaví, se v minulých dnech přece jen vyčasilo.

Thomas Kulidakis: Česko na cestě do nesolidárního pekla

• Upravit
• Smazat

Vývoj posledních měsíců v Evropské unii nám prý dává za pravdu, že jsme se v oblasti přístupu k nelegální migraci nemýlili.

Itálie v pondělí dočasně souhlasila s přijímáním lodí mise ve svých přístavech a přebíráním migrantů, které unijní lodě vylovily v mezinárodních vodách. Vláda v Římě ale trvá na tom, aby se migranti zachránění unijní flotilou operace Sophia už nevyloďovali v Itálii, ale aby si je státy Evropské unie rozebíraly už takříkajíc na moři.

Evropská komise pak oznámila, že pro státy, které si dobrovolně přeberou z moře vytažené migranty, připraví příspěvek 6500 euro na jednoho člověka. Příspěvek, který má pokrýt část nákladů na rozhodnutí o žádosti o azyl pro běžence a první náklady integrace.

Evropa a Evropská unie tady bojuje s časem. Na jedné straně je tu nová italská, ostře protiimigrační vláda, která je odhodlána uzavřít své přístavy přijímání migrantů, na druhé straně je tu světově závazné námořní právo, podle něhož lidé v nouzi musí být na moři zachráněni.

Utahovat šrouby azylové politiky

Nová římská vláda tady říká, že další lidé se už prostě zachraňovat nemají, protože přednost dostalo uzavření hranic před migrací. Morálně a psychologicky je situace jakoby jednodušší v tom, že víc než devět desetin migrantů z Afriky se chce dostat do Evropy z ekonomických důvodů. Tedy pokud do nich zahrneme i takové ekonomické důvody, jako je hlad, sucho nebo nemožnost najít obživu ve své zemi.

Zdeněk Velíšek: Udržet Itálii v EU je v našem národním zájmu

• Upravit
• Smazat

Itálie je už třetí den v hluboké vládní krizi. A to každý den pro něco jiného.

Pořád ještě je sice v Evropě část zemí, které staví lidský život, a to i život migranta, nad zájem uzavřít evropskou námořní hranici. Je jich ale kvůli úsilí zemí jako je Česká republika stále méně.

A zdá se, že italský pohled se prosadí. A buď se podaří najít státy na severu Afriky, nebo jinde mimo Evropu, kde by bylo možné z moře zachráněné migranty odkládat, nebo humanitární část mise Sophia a s ní i většina podobných aktivit skončí. V ideálním případě skončí i většina migrace po moři do Itálie a to tím nejdrsnějším způsobem, kdy se prostě v moři utopí tolik lidí, že si to skoro všichni ostatní rozmyslí.

Možná by to šlo vyřešit i méně drasticky, ostatně počet migrantů do Evropy je dnes tak malý, že by nebyl problém si je rozdělit, v klidu najít způsob, jak uhlídat mořskou hranici EU a zachráněné migranty efektivně vracet do zemí původu, nebo do přístavů a zemí, odkud na cestu do Evropy vypluli. A také utahovat šrouby azylové politiky, aby se týkala jen těch nejpotřebnějších.

Luboš Palata|foto: Radko Kubičko

Jenže k tomuto relativně humánnímu způsobu není v současné antiuprchlické hysterii bohužel ani vůle ani čas. Že ono rychlé drsné řešení bude stát stovky, ba možná tisíce lidských životů, to zvláště tady ve středu Evropy už přestalo téměř kohokoli zajímat.

Autor je redaktorem MF DNES